Článek
Zraněný kotník sice donutil Šlesingra upravit trénink na dlouhé čtyři týdny, z tréninku jej ale zcela nevyřadil. „Bylo to lokální, takže jsem mohl posilovat či střílet vleže a celou dobu jsem neprostál. Co se týče fyzičky to tolik neuškodilo,“ líčil český závodník novinářům na úterní tiskové konferenci v Praze.
Horší dopad prý měla silná viróza, která jej nepustila na soustředění do rakouského Ramsau. „Několik dní jsem proležel v horečkách a cítil, jak slábnu. Na posledním soustředění v Norsku jsem už ale byl zpět v plném tréninku. Snad jsem si všechno špatné vybral,“ zaklepal Šlesingr.
Nicméně, všechno špatné je k něčemu dobré a s poraněným kotníkem se Šlesingr mohl více soustředit na trénink rychlosti střelby, s níž měl potíže. „Dokázal jsem zrychlit, na střelnici jsem byl jako vyměněný. Stojky jsem dával kolem dvaceti sekund, ležky do pětadvaceti. Uvidíme, zda se mi to podaří přenést i do závodů. Tam je to o něčem jiném. Musíte přepnout mozek a vážit i riziko penalizace,“ přemítal.
Cinkat mohou jen tři...
Nad přirovnáním legendárního Ole Einara Björndalena, který se též věnoval rychlosti střelby a nedávno prohlásil, že pálí jako samopal, se český závodník pousmál. „Já se v těch zbraních tolik nevyznám. Ale snad nebudu se svou rychlostí na chvostu jako dříve,“ podotkl.
U své zbraně také během letní pauzy vyměnil ořechovou pažbu za lipovou a pušku tak odlehčil o dobrého půl kilogramu. „Pažba je upravená tak, aby přebíjení nerozhazovalo postavení. Zbraň má teď sice jinou stabilitu, ale zvykám si,“ uvedl.
Během střeleckého tréninku navíc absolvoval spolu s reprezentačními kolegy soustředění se sportovními střelci z Plzně. „Je to zcela odlišné, sportovní střelci mají neuvěřitelně mnoho času, pro biatlonistu je to skoro nuda. Ale dalo nám to hodně, určitě jsme si odvezli zvýšené sebevědomí. Biatlonová střelba je ale stejně o zkušenostech a hlavě,“ připomněl starou pravdu.
Začátkem sezóny se Šlesingr nestresuje, i když by rád prodal formu dříve než v předešlých letech, kdy se „probouzel“ až v druhé polovině sezóny. „Potřebuji hodně závodit, abych se chytil. Snad nebudu čekat až do února,“ věří. Do Vancouveru pak pojede s cílem atakovat elitní šestku. „Člověk by si přál, aby to cinklo, ale takových je plné startovní pole. A cinkat mohou jen tři… Zajet do šestého místa by byl super výsledek, byť to diváci asi vnímaní jinak,“ dodala největší olympijská naděje mužského biatlonu.
