Článek
Olympijský ovál v Utahu, kde se konal zimní sportovní svátek v roce 2002 a opět se sem vrátí v roce 2034, je i díky své nadmořské výšce nejrychlejším na světě a když se k tomu přidá špičková forma, padají zde skvělé časy.
Jílek to předvedl už v závěru října na neolympijské tříkilometrové trati, kde zazářil světovým rekordem. V Salt Lake City strávil celkem pět týdnů, aby se srovnal s aklimatizací, a svěřenec novozélandského kouče Kalona Dobbina to zvládl skvěle.
V minulé sezoně se dokázal z divize B posunout až ke dvěma umístěním na pódiu ve Světovém poháru, na desítce byl třetí i při mistrovství světa v Hamaru. A touhou po stupních vítězů se netajil ani v Salt Lake City.
Nastoupil ve třetím páru se svým vrstevníkem Kanaďanem Danielem Hallem, ale jel svůj sólozávod, však v cíli byl o více než dvacet sekund rychleji. Reprezentační kouč Petr Novák mu ukazoval mezičasy a režie brzy zařadila i srovnání se světovým rekordem Švéda Nilse van der Poela, jenž před čtyřmi lety zajel v Salt Lake City čas 6:01,56.
Jílek na něj v závěru lehce ztratil, přesto projel cílem na suverénně vedoucí pozici ve výrazném českém rekordu 6:02,78 a už jen mohl čekat, kdo a jestli vůbec se někdo před něj dostane.
Po závodě přitom přiznal, že pomýšlel na překonání mety šesti minut, jako první v historii! „Závod hodnotím pozitivně, jen jsem myslel na trochu lepší čas, chtěl jsem jet pod šest minut, ale poslední kola mě trochu potrápila. Asi tím, že jsem začal rychle. Ale rozhodně není se za co stydět, je to povedený vstup do sezony,“ pochvaloval si.
Senzační představení předvedl Francouz Timothy Lobineaud, jenž na rychlobruslení stejně jako Jílek přesedlal z inline bruslí. Vysoké nasazené tempo udržel až do konce a cílem projel devětadvacetiletý holohlavý Francouz ve světovém rekordu 6:00,23, což doprovodil radostným řevem. Před českého mladíka se dostal o 2,55 sekundy.
„Timothymu to přeju, jeho čas byl obdivuhodný, vůbec jsem to od něj nečekal. Když jsem se s ním bavil, sám říkal, že jel na 6:10, ale našel v sobě sílu. Pro mě je to nový cíl a inspirace, na co útočit,“ smekal Jílek.
Cíl? Olympijská medaile, má jasno supertalent Metoděj Jílek. Teď hlavně nepřijít do styku s bakteriemiVideo: Sport.cz
Nikdo další už na něj neměl! Úřadující světový šampion na pětce Sander Eitrem z Norska se zařadil o šest desetin za něj, světový rekordman na desítce Davide Ghiotto z Itálie se v posledním páru propadl až na šesté místo.
A tak si mohl pražský rodák doběhnout na slavnostní vyhlášení pro stříbrnou medaili. V divizi B skončil jeho krajan Tadeáš Procházka třiačtyřicátý.
V sobotu čeká Jílka závod na 1500 m v divizi B, v neděli by chtěl krom týmové stíhačky v závodě s hromadným startem opět atakovat pódium. „Na patnáctistovce bych se chtěl dostat do divize A a zajet čas kolem 1:43,8. S tím bych byl spokojený, časy z tréninků tomu nasvědčovaly,“ předsevzal si.
Do své rozlučkové sezony vstoupila na tříkilometrové trati Martina Sáblíková. Trojnásobná olympijská vítězka dojela v čase 3:58,49 šestá v divizi A a tento čas by jí měl stačit k nominaci na její šesté olympijské hry, což byl cíl legendy ledových oválů.
Do Milána se nejlepší nominují i na základě časů a výkony na rychlé dráze v Salt Lake City by podle očekávání měly žebříčkům dominovat. „Jsem hrozně spokojená, o nominaci mi šlo především. Nečekala jsem, že budu tak vysoko. Led byl docela těžký, podle tréninků by tu půlka lidí jela skoro na světový rekord, teď to bylo jiné,“ hodnotila Sáblíková.
Ve třetí rozjížďce startovala s Japonkou Momoko Horikawaovou a jasně ji porazila, když oproti největším soupeřkám ve druhé půlce zrychlovala. Postupně se z vedoucí pozice pořadím propadla na šestou příčku, když od medaile ji dělilo 1,3 sekundy, na vítěznou Joy Beuneovou ztratila 4,8 sekundy.
„Vždycky je lepší, když se v páru s někým taháte, tady jsem soupeřku viděla jen v prvním kole, pak už mi nepomáhalo, že by jela vedle mě,“ popisovala Sáblíková. „Poslední dvě kola už jsem měla co dělat, ale 3:58 beru všema deseti. Před závodem jsme si říkali, že čas pod čtyři minuty by měl na olympiádu stačit, tak jsem měla za cílem radost,“ přiznávala.
Vítězná Nizozemka Beuneová si časem 3:53,69 vylepšila osobní rekord. „Kvůli nemoci jako jediná nejela nizozemskou kvalifikaci, teď předvedla skvělý čas. Rozjela to na svěťák, pak z toho byl čtvrtý čas historie,“ oceňovala Sáblíková.
„Mojí favoritkou je ale Ragne Wiklundová, které se to tu tolik nepovedlo asi i tíhou okamžiku. V tréninku byla o dost nejrychlejší, všichni čekali, že pojede na světový rekord, těším se na její další závody,“ říkala na adresu celkově třetí Norky.
Sáblíkovou ještě v Salt Lake City čeká závod na 1500 m a týmová stíhačka. „Pro mě je patnáctistovka vždycky velká neznámá, ale jela jsem sem kvůli trojce. Tady bude hodně záležet na první třístovce,“ vzhlížela ke svému sobotnímu startu a pak už fandila svým krajanům.
V týmovém závodě pak pojede s Nikolou Zdráhalovou a Lucií Korvasovou, které na trojce startovaly v divizi B. Zdráhalová dojela dvanáctá, Korvasová 33. a po pádu s odstupem poslední Zuzana Kuršová.
Zdráhalová měla v úvodní den soutěží v Salt Lake City nabitý program, když na kilometru skončila v divizi B pátá časem 1:14,76. Poslední místo obsadila další členka nezvykle početné devítičlenné české skupiny Veronika Antošová.
