Článek
Jak jste přes léto ladil své triky?
Příprava byla trochu jiná, protože poslední dvě sezony jsme se kvůli kvalifikaci na olympiádu snažili být co nejvíc na sněhu. Letos jsem po sezoně měl skoro dvouměsíční pauzu, neodletěli jsme na Nový Zéland. Léto jsme si tím prodloužili, trénovali skoky do airbagu a pak se rovnou přesunuli na dva týdny na evropský sníh na Stubai.
Vy jste si letní pauzu zpestřil i rodinným výstupem na nejvyšší horu Afriky Kilimandžáro. Jak se tento nápad zrodil?
Trochu náhodou. Rodičům bylo loni padesát a mají hodně sportovních kamarádů, kteří jim to dali jako dárek. A oni si řekli, že vezmou mě i bráchu, vyšlo to, že letos jsme neletěli v létě na Nový Zéland, tak jsem byl čtrnáct dnů v Africe. Bylo to skvělý, po dlouhé době jsem měl čas jet někam se svými rodiči a bráchou, protože předchozí dva roky jsem byl pořád někde mimo.
Kilimandžáro dosahuje výšky 5895 metrů nad mořem. Tak vysoko jste se asi se snowboardingem nikdy nedostal.
Určitě ne. Nejvýš jsme byli v Coloradu kolem 4000 metrů, tam jsem ani nic necítil, tohle už bylo fakt znát. Někdy od 5500 metrů to začalo být fakt složité a je vidět, že i když jste fit a ve formě, nic to neznamená a proti těm horám nemáte žádnou sílu.
Takže výstup byl pro vás i takovým soustředěním.
Myslím, že jo. Celkově to bylo skvělé, týden chození bez telefonu a signálu, taková očista pro hlavu. Ale náročné to samozřejmě bylo.
Překvapilo vás při výstupu něco?
Ta náročnost na konci. Samozřejmě vím, že u osmitisícovek je zóna smrti, kdy už je to strašně složité. Ale tady už v těch 5600 metrech odpadávali lidé, kteří byli úplně fit, jen to uspěchali a nebyli na to připraveni. To hrálo strašně velkou roli, jak to máte i technicky naplánované.
Vy jste šli s průvodcem?
Ano, tam musíte jít s ním i týmem, který vám pomáhá s nošením stanů, v nichž týden spíte.
Jak moc turistické prostředí to je? Potkával jste davy lidí?
Hodně jsem o tom slyšel. Ale jak je tam asi sedm možných cest, byly překvapivě docela prázdné. A když se ty cesty spojily, počet lidí se zvýšil, ale náš průvodce nás vodil v časech, kdy jsme šli prakticky sami a nepřišlo mi to extra komerční.
Nahoře už bylo asi prostředí hodně zimní.
Na poslední výšlap se vycházelo o půlnoci a nahoře bylo asi minus dvacet a sněžilo. V životě jsem nebyl na tak krásném místě, kde bych se cítil tak hrozně zároveň. Poslední hodinu a půl už jsem čekal, kdy uvidím vrchol, ale bylo to nádherné.
Nelákalo vás si z hory sjet na snowboardu? Byť se to ani nesmí…
Bylo by to husté. Docela dobrý nápad na nějaký projekt. (úsměv)
Kromě dobrodružné výpravy jste měl přes léto čas i na váš oblíbený golf. Zlepšil jste se?
Mě golf baví, můžu trávit čas s kamarády a radši s nimi jdu hrát, než třeba do hospody, to mě moc netankuje. A je to fajn doplněk, i v Rakousku po tréninku jsem si šel zahrát. Také je to dobrá očista hlavy, můžu být venku. A myslím, že jsem se docela zlepšil.
Po závodech v Innsbrucku vynecháte další zastávku Světového poháru v Číně. Proč?
Hlavně proto, že máme tři závody tři soboty po sobě v Rakousku, v Číně a v Americe. Tak kvůli nějaké udržitelnosti výkonu se budu soustředit na Ameriku, kde se pojede slopestyle. Minulou sezonu nám dva závody zrušili, tak nebyla od olympiády možnost jezdit ve slopestylových tratích.









