Článek
Neexistuje ani procento naděje, že si kariéru ve Freiburgu prodloužíte?
Nezůstanu, určitě ne. Končí mi smlouva, je to pro mě konec kariéry. Zájem ze strany Freiburgu byl, chtěli, abych ještě o rok prodloužil, ale já jsem nabídku odmítl. Rozhodnutí, že po sezóně skončím, jsem jim sdělil v zimě, nic se na tom nezmění.
Není na konec brzy, když pravidelně hrajete bundesligu?
Honí se mi to hlavou, je to milník. Celý život hrajete fotbal, dostaneme se na nějakou úroveň, jenže ten krok prostě přijde. Samozřejmě se mi to neříká lehce, bundesliga je nádherné divadlo, vyprodané stadióny, obrovský zájem lidí i médií. Je to ale také hodně vyčerpávající.
Cítíte se opotřebovaný?
Nejsem talent od boha, mám všechno vydřené, navíc mi je pětatřicet, je těžké stále se vyrovnávat mladým, kteří mají své sny, chtějí se prosadit. A já už jsem, přece jen, starší pán.(směje se) Moc bych si přál, abychom se zachránili, byla by to pro mě hezká rozlučka.
K záchraně jste se mohli přiblížit, pokud byste porazili Mohuč. Mrzí porážka o to víc?
Byl by to velký krok k záchraně, neboť soupeři kolem nás ztráceli. Bohužel se to nepovedlo. Nejhorší je, že do třicáté minuty soupeř neměl nic, my naopak tři tutovky, nastřelili jsme břevno.
Takže klasický zápas blbec?
Nazval jste to přesně, byl to zápas blbec, ale takový je někdy fotbal. Soupeře tlačíte, jenže on vám z prvních dvou střel na bránu dá dva góly. S Mohučí máme vůbec špatnou bilanci. Co jsem ve Freiburgu, v bundeslize jsme ji doma nikdy neporazili, je pro mě prokletým mužstvem.
Je pro Freiburg výhodou, že v podobných situacích umí „chodit"?
Je na nás mnohem menší tlak, než je ve velkých klubech, jako jsou Hamburk nebo Stuttgart, které také hrají o záchranu. Média jsou k nám mírumilovnější, nechávají nás v klidu.
Navíc za vámi stojí skvělí fanoušci. Zatímco v Hamburku na hráče leckdy po porážkách čekají a přinejlepším jim hanlivě spílají.
Toho jsme tu ušetření. V jiných klubech hráči po nepovedených zápasech vyjíždějí kdovíkudy z podzemních garáží, my jdeme skrz fanoušky, třeba i po prohře pět nula, a oni nás objímají, říkají super, nevadí, příště zase vyhrajete! Je to atypické. Stojí za námi, všichni si toho dokážeme vážit. Lidi jsou tu fajn, doufám, že je odměníme záchranou.
