Článek
Devatenáct bodů, třináct vstřelených branek a pouhé čtyři inkasované. Zatím téměř bezchybná jízda. Liberec po letní, nutno říct překvapivé, změně trenéra sešlápl plyn. Fodrekova družina působí dojmem týmu, který přesně ví, co chce hrát.
„Všichni v klubu odvádí skvělou práci. Mužstvo funguje, je tam skvělý skauting a udělaly se dobré nákupy,“ chválil bývalý fotbalista Pavel Karoch v pořadu Ťukes na Sport.cz. „Mají podobný profil hráčů, jako má Slavia, a očividně to funguje.“
Liberec v pohledu čísel od společnosti Opta.
Přitom žádná revoluce po odchodu Radoslava Kováče nepřišla. Fodrek nerozmetal základy, které jeho předchůdce dva roky stavěl. Jen je úspěšně doplnil.
„Z hlediska stylu hry se téměř nic nezměnilo. Nový kouč ale přinesl impuls do určitých fází, které Liberci předtím chyběly,“ upozorňuje datový analytik Jakub Kadrnožka.
V čem konkrétně?
Kdyby se měl současný Liberec popsat jedním slovem, nabízí se přímočarost.
Žádných dvacet přihrávek mezi stopery jen proto, aby mužstvo vypadalo fotbalově. Jakmile se otevře cesta, Slovan frčí dopředu. V přechodových sekvencích postupuje směrem k soupeřově brance rychlostí 2,12 metru za sekundu. Vyšší hodnotu mají jen Pardubice, Teplice a Slavia.
Podobný obrázek dokreslují dlouhé míče. Ty tvoří 19 procent libereckých přihrávek, což je po Zlínu (20,4 %) druhé nejvyšší číslo v soutěži.
„Nedělají si hlavu s výstavbou hry, což zůstalo stejné jako u trenéra Kováče,“ poznamenává datový analytik společnosti Opta.
Přímočarost Liberce v pohledu čísel od společnosti Opta.
A světe div se, funguje to.
Slovan si zatím vytvořil šance v hodnotě 14,1 očekávaného gólu (xG). Lepší jsou pouze Slavia (21,2) a Sparta (14,4).
Liberec se pravidelně dostává do nebezpečných prostorů. Tady už začíná být vidět Fodrekův rukopis.
Slovan totiž v průměru nasbírá 600,5 progresivního metru za zápas. Složitý termín, který ale lze jednoduše vysvětlit. Číslo ukazuje, o kolik metrů dokáže mužstvo během svých akcí posouvat míč směrem k soupeřově brance.
A Liberec se zkrátka nezdržuje cestou kolem.
Možná ještě výmluvnější jsou takzvané přímé útoky. Tedy akce, které začínají na vlastní polovině, výrazně směřují vpřed a končí střelou nebo dotykem ve vápně soupeře.
Slovan jich nasbíral už dvacet. Nejvíc v celé lize.
K tomu připočítejme osmnáct rychlých brejků, tedy akcí nastartovaných okamžitě po zisku míče. Obranný blok Liberce v tu chvíli připomíná nataženou pružinu, kdy chvíli čeká, stáhne se a jakmile získá balon, vystřelí dopředu.
A právě to je jeden z hlavních rozdílů proti minulosti. Přímočarost zůstala, Fodrek jí ale dodal větší dynamiku a hlavně více způsobů, jak se dostat přes soupeře. Jedním z nich jsou individuální akce.
Prvek, kterým se vyznačovala už Dunajská Streda pod Fodrekovým vedením, přenesl slovenský kouč i pod Ještěd. Hráči mají odvahu vzít situaci na sebe.
Patrik Dulay, Vasil Kušej nebo Josef Koželuh patří mezi hráče, kteří dokážou individuální akcí dojít až k vlastnímu zakončení. Aziz Kayondo či Milan Lexa zase vedením míče vytvářejí prostor a šance pro spoluhráče.
Není náhodou, že právě Dulay s Kušejem už několikrát rozhodovali zápasy momentem, který se těžko kreslí na trenérskou tabuli. Prostě vezmou balon a něco vymyslí, což bylo vidět i v zápasech s Mladou Boleslaví (3:0) či Jabloncem (2:1).
Ovšem pokud má současný Liberec jednu skutečně smrtící zbraň, leží na opačné straně hřiště.
Defenzivní čísla Liberce od společnosti Opta.
Pouhé čtyři inkasované branky znamenají nejlepší obranu soutěže. Stejně málo gólů po osmi kolech dostal Slovan naposledy v roce 2006. Tedy v době, kdy na severu Čech vyrůstalo mužstvo, které nakonec slavilo mistrovský titul.
Náhoda?
Na takové soudy je samozřejmě zatraceně brzy. Čísla ale ukazují, že současná obranná síla Liberce rozhodně není jen výsledkem štěstí.
„Mají extrémní data, co se týče fyzična. Jak síly, tak i běhání. Celkově funguje agresivita a vysoký presink,“ upozorňuje Kadrnožka. Přitom se na začátku ligové sezony spekulovalo, zda tým bude připraven na odchod Angeho N’Guessana. Tým však našel nového lídra v podobě Lukáše Hůlky. A vše šlape jako dobře namazaný stroj.
Liberec s ním má v průměru 33,5 obranné akce v prostoru mimo vlastní defenzivní třetinu hřiště. K tomu Slovan absolvuje 94,5 fyzického souboje za utkání. Pozemního či vzdušného, bez započítání driblinků.
A ještě jedno číslo: 417 běhů ve vysoké intenzitě. V těchto parametrech patří Liberec k absolutní ligové špičce. Srovnatelná čísla produkuje prakticky jen Slavia.
Jenže bezhlavě běhat za míčem umí leckdo. Mnohem složitější je vědět, kdy vyrazit a kdy naopak zabrzdit. Právě v tom Liberec pod Fodrekem vyspěl. Vysoký presink pravidelně střídá kompaktní blok, který v lize takto úspěšně praktikuje jen Zbrojovka Brno.
Mapa kontroly míče od společnosti Opta
Ano, Liberci v tuto chvíli šlape téměř všechno. A historie nabízí zajímavou paralelu. Podobně povedené vstupy do sezony zažíval Slovan především v dobách své největší slávy, kdy pod Ještědem sbíral mistrovské tituly a proháněl největší české kluby. Po osmi kolech samozřejmě nikdo rozumný nebude v Liberci leštit místo ve vitríně.
Jedno už ale Fodrekova družina naznačila poměrně hlasitě. Po dvou sezonách postupného budování má Slovan našlápnuto tam, kam se Kováčovu týmu dostat nepodařilo. Nejen do skupiny o titul, ale mezi mužstva, která mohou největší ligové značky skutečně prohánět.
A pokud budou dál fungovat nohy, obrana i ona přímočará fotbalová drzost, možná už nebude otázkou, jestli Liberec patří mezi českou špičku.
Spíše, jak dlouho se v ní dokáže udržet.
