Článek
Až v nedělním duelu se Spartou přišla jeho chvíle. Nastoupil na posledních dvacet minut, protože teplický kouč Hejkal nemínil na Letné jen bránit.
„Naopak, stále nám opakoval, že kdy jindy bychom měli Spartu porazit, než právě teď. I to nám dodalo sebevědomí a sebedůvěru," přiznával Moulis, že vybíhal na trávník s odhodláním apel kouče naplnit.
„Trenér měl domácí mužstvo přečtené, takže nás na zápas dokonale připravil. A my se tudíž nebáli hrát. A hlavně hrát aktivně, což bylo důležité," připomínal, že Stanislav Hejkal působil před zářijovým příchodem na Stínadla ve Spartě a nyní v konfrontaci s ní všech poznatků využil.
Samozřejmě díky Moulisově trefě. „Už jsem se potřeboval trefit. Moc jsem toho na podzim neodehrál, v lize jsem stál pět zápasů, byl jsem z toho na palici," netajil se fotbalista, jak je vděčný za šanci, kterou dostal.
„Chodili jsme do brejků, ale žádný jsme nedotáhli do konce. Proto mě trenér poslal na hřiště s tím, abych to zkusil já," prozrazoval, co mu kouč hustil do hlavy, když na něho ukázal.
„Nešlo o žádný nacvičený signál, Krob mi hodil míč do běhu přes obránce a já se trefil, kam jsem se trefit chtěl," líčil, jak se procpal do vápna a prostřelil brankáře Heču. „Ten gól si budu pamatovat až do konce života. Vždyť jsem ho dal na Spartě a ukončil tím dvě velké série. Naší, neboť na Letné Teplice už osm let nevyhrály, a letenskou také," připomínal, že sparťanské mužstvo nenašlo naopak na svém hřišti přemožitele v osmnácti předchozích střetnutích.
Až on, teplický náhradník, sparťanskou sérii uťal. „Pravdou ale je, že nám k tomu sama dopomohla. Takovou Spartu jsem dlouho neviděl. Evidentně není ve své kůži, topí se v krizi a nemůže se z ní dostat. A když se k tomu přidal i pískot a skandování adresované trenérovi a hráčům, nebylo to pro domácí nic příjemného. Ale i tak je vítězství na Letné bomba. A samozřejmě - odměna pro celý náš tým."
