Článek
„Začnu u nominace. Osobně jsem čekal ještě více změn, přeci jenom jde o novou éru. Je mi jasné, že nejde tým úplně rozstřelit. Je dobře, že jádro kádru zůstalo, ale ještě pár nových jmen bych si představit dokázal. Hodně se řeší, že trenér nominoval hráče, kteří se nakonec ze zdravotních důvodů omluvili. Tady bych se nového kouče zastal, jeho kroku rozumím. Chtěl tím dát hráčům najevo, že s nimi počítá, jde spíše o gesto.
Asi nejpřekvapivějším jménem v nominaci je Matěj Radosta z Teplic. Takový krok kvituji, pokud se hráčům daří a nominaci si zaslouží, nevidím důvod, proč by se v nominaci nemohli objevit i kluci z menších klubů. Radosta na začátku sezony předvádí opravdu skvělé výkony a nominace je zasloužená.
Dalším velkým tématem je jazyková bariéra. V tomto ohledu jsem přesvědčen, že klíčovou roli sehraje asistent Radek Bejbl. Na druhou stranu, fotbalový jazyk je jednoduchý, není to nic složitého. Základních pokynů je pár a jsem přesvědčený, že ty trenér v angličtině zvládne. Přidám osobní zkušenost. Když jsem byl v Turecku, tak jsme měli překladatele do angličtiny, ale ty základní pokyny člověk během chvíle pochytí. Nemyslím si, že by to měl být problém.
Pojďme ale k tomu nejdůležitějšímu - hernímu projevu. Trenérský štáb už naznačil, že budeme hrát obranou čtyřku. Což je ostatně typické pro španělský fotbal. Nemůžeme si myslet, že ze dne na den budeme hrát jako nároďák Španělska, ale věřím, že se Češi tomuto pojetí mohou alespoň přiblížit. Hráče určitě špatné nemáme a pokud se dosadí dobře do systému, tak můžeme hrát fotbal, na který se bude dobře koukat.
Napadá mě paralela s Mladou Boleslaví. A to nejen kvůli stylu, kterým se Středočeši prezentují. Nejde o vysoký presink, ani hluboký blok. Je to celoplošná organizace hry, která je pro soupeře extrémně nepříjemná. Dalším pilířem je výstavba odzadu. Tu od Čechů taky očekávám, myslím si, že na to typy máme. Zásadní ale bude, aby trenérský štáb do hráčů napumpoval sebevědomí, že na tento styl fotbalu mají.
A to je právě velká výhoda španělského fotbalu, kterou věřím, že kouč Denia přenese i na náš nároďák. Nebojácnost, když se udělá chyba, nedávat hlavu mezi ramena, ale pokračovat v předem určené strategii. A zde se opět dostáváme k analogii s Mladou Boleslaví. Ta si minulou sezonu zažila obrovské porodní bolesti, ale tuhle sezonu už sklízí ovoce. A věřím, že tímto směrem půjde i naše reprezentace.
Na úvod angažmá čeká kouče Deniu opravdu křest ohněm. Čtyři zápasy proti naprosté světové špičce asi není začátek angažmá, který by si kdokoliv vybral. Za sebe říkám, že jsou mi jedno výsledky. Chci vidět hlavně nějaký posun, herní atributy, aby se kluci nebáli hrát. Chci na ně i po případných prohrách cítit hrdost, že si to šli s favority rozdat. Ve finále o nic nejde, když sestoupíme do nižší skupiny, tak se nic nestane. Pokud bude hra mít úroveň, tak je mi jedno, jak zápasy dopadnou.“
