Hlavní obsah

Ďurica o Dukle i životu v metropoli: Praha je super, ale v centru se člověk ani nepohne

Praha

Jedenadevadesát reprezentačních zápasů včetně startů na mistrovství světa i Evropy. Taková je vizitka sedmatřicetileté slovenské ikony Jána Ďurici, jenž na podzim obohatil českou nejvyšší soutěž. Urostlý stoper s pestrým fotbalovým životopisem posílil zkraje září po štaci v Trabzonsporu tonoucí pražskou Duklu, kde se okamžitě stal lídrem a klíčovým hráčem.

Foto: Sport.cz

Slovenský stoper Ján Ďurica během tréninku pražské Dukly.

Článek

Co vás v dejvickém klubu za čtyři měsíce překvapilo?

Rodinná atmosféra. Překvapil mě i majitel a lidi v Dukle, kteří opravdu chtějí fotbal dělat dobře. V šatně je navíc výborná parta. Česká liga má svoji kvalitu. Je to pro mě zase nová zkušenost a motivace. Akorát mě mrzí, že jsme pořád poslední.

Kouč Roman Skuhravý se před časem nechal slyšet, že má teď nejlepší stoperskou dvojici v lize. Jak se tato slova poslouchají?

Samozřejmě pěkně, ale vždycky to musí být vidět na výsledcích. Můžete hrát dobře, ale jsme týmoví hráči. Společně vyhráváme i prohráváme. Pokud útočník nedá čistou šanci, to je pro mě stejná chyba, jako když udělá hrubku obránce. Když já šmikám vzadu a šmikám tam po prdeli, tak kvůli všem hráčům na hřišti. Pokaždé bojuju za ně a přesně tohle si přeju i od ostatních. Máme společnou motivaci, aby Dukla zůstala v lize.

Ve své bohaté kariéře jste zažil řadu trenérů. Jaký dojem máte ze Skuhravého?

Je komunikativní a ambiciózní. Ze všech hráčů se snaží vydat maximum. Máme spolu dobrý vztah. Je mi už sedmatřicet. Když potřebuju slevit, nebo mít klid, vždycky mi vyjde vstříc. Umí odlišit kontrast mladý a starý hráč. Ale já toho nezneužívám, pokaždé se mu snažím pomoct a takhle by to mělo být. Je typ, že když se nedaří, není depresivní a nevybíjí si to na hráčích.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Fotbalisté Dukly Praha (zleva): Ján Ďurica, Jan Holenda a Nikola Raspopovič oslavují gól Uroše Duranoviče proti Liberci.

Vlastimil Vacek

V Dukle je spousta mladých hráčů. Zamlouvá se vám i role mentora?

Ti kluci musejí hlavně pochopit, že mají obrovské štěstí, že můžou hrát českou ligu. Na hřiště musí vyběhnout jedenáct lidí se svojí motivací a cílem uspět. Bez motivace a emocí se fotbal hraje těžko. Na tom musíme ještě v Dukle zapracovat, v tom vidím trochu mínusy. Do zápasu je potřeba dát 100 i 120 procent. Může se prohrát, ale budˇ se vztyčenou hlavou, anebo tak, že dostanete na prdel.

Chodí si k vám mladí pro radu?

Vysvětluju jim, nebo na ně zakřičím, když řeší určité situace bezhlavě nebo lehce ztratí míč. Taktické a fotbalové věci je můžu naučit, ale ne charakter nebo bojovnost. Tu jim těžko můžu vtlouct do hlavy.

Nejčastěji nastupujete ve dvojici s Nikolou Raspopovičem. Jak se vám s ním hraje?

Zvyknout si jeden na druhého vždycky trvá nějakou dobu. Ale v omezeném čase jsme našli rychle společnou řeč. I další stoper Ivan Ostojič ukazuje, že má na to, aby hrál českou ligu.

Nikola je Srb, jak spolu na hřišti komunikujete?

Nikola rozumí česky i slovensky. Některé věci si řekneme anglicky, kterou dobře ovládá. Takže žádná jazyková bariéra. Hraje se mi s ním dobře. Gólů jsme tolik nedostávali, i když byly výjimky jako zápasy proti Jablonci a Slavii. Obrana není zlá, má to hlavu a patu. Rezervy máme v útoku, kde bychom potřebovali trochu kvality. Chybí nám góly a dravost.

Jak se vám vůbec žije v české metropoli?

Praha je super. Když jsme v září dorazili, prošli jsme si město. Dcerka tady chodí do školky. Je tu spokojená stejně jako moje partnerka. Já to mám navíc na stadion jenom asi deset minut.

Daleko to ostatně nemáte ani domů na Slovensko...

To je pravda, autem asi tři hodinky. Třeba naposledy v Trabzonu to byl problém, protože se musí přestupovat v Istanbulu, což je proces na celý den. Když jsme měli třeba tři dny volno, nevyplatilo se ani jet domů. Jeden den totiž letíte domů a celý druhý pak zase zpátky. Radši jsme tedy pobyli dva dny v Istanbulu a pak letěli zase do Trabzonu.

Máte tříletou dcerku Ninu. Jak si užíváte rodičovství?

Děti vám úplně změní pohled na život. Vracíte se sami do časů, kdy jste byli malí. Ať už jde o pohádky nebo čistou dětskou radost. Moje přítelkyně byla nedávno deset dnů na Bahamách. Přijeli moji rodiče a společně jsme si malou užili. Je to asi to nejkrásnější, co mě mohlo v životě potkat.

Kam v Praze s rodinou zajdete, když máte volno?

Byli jsme třeba v ZOO, která je krásná. Nedávno jsme zašli do centra koupit dcerce panenku, protože měla před Vánocemi ve školce představení. Moc velké davy ale nemám rád. V centru je hodně turistů a člověk se kolikrát ani nepohne. Mám radši klidnější místa. Kolem Prahy jsou zámky, Karlštejn...Volný čas se vždycky snažíme nějak využít.

Silvestra strávíte v Praze?

Jedu s rodinou a kamarády na hory do Jasné. Budeme v Tatrách sáňkovat, protože malá si sněhu zatím moc neužila.

Reklama