Článek
Rozpačitou náladu umocňuje liknavé vedení svazu, které pro kvalifikační derniéru nesehnalo trenéra. A zoufalé pátrání zdaleka nekončí, potrvá ještě měsíc.
Spojení s reprezentací spíš vyvolává posměch. Fotbalisté jsou za desperáty a vyvrhele.
Střih do úterního večera.
Natřískaná Letná. Barážové finále proti Dánům spěje do prodloužení. Češi se ve druhé půli nezmůžou na nic. Jen brání, ale postup stejně neubrání. Do konce 90. minuty zbývá pár desítek vteřin, když reprezentanti zabloudí na útočnou polovinu.
A najednou diváci vstávají. Letná je na nohou. Věří, hučí, fandí: „My chceme gól!“ Stadion pulzuje i při takové situaci, jako je rohový kop. Nebo následný aut. Lidem bylo fuk, že předchozí desítky minut sledovali jen sveřepé bránění a běhání bez míče.
Je až neuvěřitelné, jak rychle si fotbalisté obnovili pouto s publikem, které je pár měsíců zpět zatracovalo.
Že se vám česká hra doma z gauče nelíbila a připadala vám šeredná? Zeptejte se davů, které se vyvalily ze stadionů po strhujících výhrách nad Iry a Dány. Nároďák po dlouhé době lidi zase vtáhl. Hrál na limitu možností. Nebyl lepší a kvalitnější než Dánové, ale taky český výběr po dlouhé době nebyl zbabělý, bezpáteřní, nesourodý. Zaujal osobnostmi, emocemi a nezdolností.
V základní hrací době proti Dánům dělilo Čechy dvacet minut od postupu.
V prodloužení scházelo k postupové euforii deset minut.
Favorit vždy srovnal, ale Čechy nezlomil. A po penaltovém dramatu přeci jen slavili. Na podobnou chvíli se čekalo 20 let!
Z odpadlíků jsou frajeři, kterým gratuluje prezident Pavel, premiér Babiš, ministři a další zástup politiků, sportovců či umělců.
„Nikdy nevíte, co se na Letné může stát. A ono se to stalo,“ líčil v televizním rozhovoru Ladislav Krejčí, kapitán reprezentace.
Právě on je jednou z významných postav nečekané obrody. Stejně jako trenér Koubek nebo generální manažer reprezentací Nedvěd se posunul do významných funkcí za nezvyklých okolností. Tahy možná nevypadaly systematicky, ale dohromady se vytvořilo fungující seskupení.
Krejčí dostal pásku, kterou svaz sebral předchůdci Součkovi. Tak dlouho se hledal doma i v cizině trenér, až zbyla varianta s nezaměstnaným rutinérem Koubkem. Nedvěda náhle a nečekaně nainstalovalo do reprezentačních struktur nové vedení svazu jen pár dní poté, co se ujalo úřadu.
„Náš sen je teď realitou,“ rozplýval se před kamerou České televize šéf svazu David Trunda. Největšímu českému sportu nevelí ani rok, jemu i lidem, kterými se obklopil, se dá vytýkat ledacos. Riskantní tahy u reprezentace ovšem klaply - byť s obří dávkou štěstí při dvou vypjatých penaltových rozstřelech.
Fungování svazu se nicméně z velké části odvíjí od úspěchů reprezentace.
Moc fotbaloví jsme nebyli, ale dělali jsme přesně to, co jsme věděli, že Dánům nebude chutnat, hodnotí Patrik SchickVideo: Sport.cz
Dovede zahladit i jiné dílčí nezdary v jiných oblastech.
Koneckonců, taky jen za účast na šampionátu vyinkasuje FAČR 10,5 milionu dolarů (přes 220 milionů korun). Jedná se o obří vzpruhu i spásu pro svazovou kasu, v níž se rozhodně nepřevalují zbytečné miliony.
Trunda při nástupu avizoval přilákání silných sponzorů. Noví zájemci u strahovského sídla asociace ale od loňského léta rozhodně fronty netvořili. V současnosti tomu zase dvakrát nenahrává rozsáhlý korupční skandál, který obraz u veřejnosti i mezinárodních firem moc nevylepší.
Nehledě na kauzu, někteří stávající partneři opouštějí svaz nebo peníze pro něj osekávají. Sám Trunda minulý týden v přímém televizním přenosu při vyhlášení Fotbalisty roku žádal o výraznější státní podporu.
Ne, fotbaloví mecenáši si teď šmahem nezačnou na Strahově předávat dveře. Účast na šampionátu ale může prospět. Zvýší prestiž, dodá argumenty při jednáních. Postup je impulz, který fotbal potřeboval.
Reprezentace konečně jednou nekulhá za špičkovými ligovými kluby, které bohatnou a za hranicemi získávají prestiž. Euforie na Letné by mohla připomenout, že český fotbal kromě průšvihů umí vyrobit i jedinečné zážitky, které na rozdíl od klubové scény fandy spojují.
Je čas slavit, ale i pracovat. Třeba na tom, aby se postoupilo na mistrovství světa dřív než za 20 let. A třeba i jinak než obdivuhodným zápalem a dřinou, k níž se přidá nápaditá kombinace, technická vybavenost nebo ofenzivní kreativita.
Současná parta kolem Krejčího, Součka, Schicka či Coufala ukazuje, že se dá uspět i s nedostatky. Jen je musí nahradit jiné atributy, jako je účelná strategie a maximální využití podmínek, které baráž skýtá.
Reprezentační vzkříšení navíc umocňuje, kdy a jak se Češi odrazili z bahnitého dna problémů.
Jejich cesta inspiruje. A nekončí. Na šampionátu ve společnosti Jižní Koreje, Jihoafrické republiky a domácího Mexika se rozhodně nemusí zastavit.
