Článek
„Nabídka leží na stole," nedělá tajnosti Coufal. „Vše záleží vlastně na postoji Slavie. Neznám jediného hráče, který by v šestadvaceti odmítl nabídku z bundesligy," nijak Coufal nezakrývá, že je změně dresu nakloněn.
„Jasně, trošku se to ve mně pere, protože jsem ve Slavii pouhý rok. Po sedmasedmdesáti letech jsme pro klub vybojovali double. A budeme hrát o Ligu mistrů, což je velké lákadlo. Na druhou stranu jsem prožil výjimečnou sezonu," naznačuje Coufal, že těžko bude mety dosažené v nynější sezoně překonávat.
Vladimír Coufal ze Slavie.
„K dokonalosti chyběl jen postup do semifinále Evropské ligy přes Chelsea. Ale to už bych chtěl asi moc," směje se Coufal při vzpomínce na velkolepou čtvrtfinálovou bitvu s pozdějším vítězem soutěže. „Lépe jsem si první rok ve Slavii ani nemohl vysnít. Z osobního hlediska mohla být lepší produktivita, ale z pohledu týmového to nemělo chybu," přemítá Coufal.
„V Německu bych měl šanci měřit se s top hráči každý týden. Soupeři jako Dortmund, Bayern, Lipsko či Schalke, to je vlastně jako Liga mistrů. Jen ji člověk hraje pravidelně každý víkend. A z hlediska posunu v kariéře jde možná o ještě větší krok," přemítá Coufal.
O možném budoucím působišti už zjišťoval informace. „Jednak jsem tam hrál s Libercem Evropskou ligu, takže vím, že mají útulný stadion. Ale hlavně jsem vše probíral s Vencou Pilařem, který ve Freiburgu působil. A Pavel Kadeřábek, oblékající dres Hoffenheimu, mi referoval, že jde o krásné město v horách," říká Coufal na srazu české fotbalové reprezentace před blížícím se dvojzápasem s Bulharskem a Černou Horou. „Škoda jen, že nedorazil Vláďa Darida. Mohlo být informací ještě více," připomíná Coufal záložníka, který ve Freiburgu prožil dvě sezony před přestupem do berlínské Herthy.
„Doufám, že se přesun podaří zrealizovat a vše proběhne rychle, abych se mohl připojit ke klubu brzy a měl dostatek času poznat nové spoluhráče. Minulý rok jsem při přestupu z Liberce do Slavie raději oželel dovolenou a rovnou se zapojil do prvního tréninku před novou sezonou, což bylo skvělé," vzpomíná Coufal, který na reprezentační sraz dorazil po týdenním volnu.
„Hezky jsem si odpočinul. Byl jsem s rodinou, trošku ještě slavil, ale vše v profesionálním duchu," ujišťuje Coufal a neskrývá, že oslav bylo tak akorát dost: „Prvně jsme slavili se spoluhráči po cestě z Ostravy, když byl titul definitivní. Pak cestou z Olomouce, kde jsme vyhráli pohár v bitvě s Baníkem. No a po závěrečném utkání se Spartou ještě další dva dny. V součtu šlo o čtyři krásné dny, po nichž jsme byli všichni rádi, že si od sebe můžeme odpočinout."
