Hlavní obsah

ŠKORPILŮV ZÁPISNÍK: O pohádkovém princi Houdkovi i borcích, jimž by se spíš mělo říkat jelita

Hradec Králové

V socialistickém systému tělovýchovy a sportu si fotbal uchoval kapitalistickou tvář. Hráči se kupovali a prodávali, stejně tak zápasy, kdy šlo o postup či sestup, rozhodčí se podpláceli. Když jsem se ptal jednoho stranou ideologicky vzdělaného funkcionáře, co si o podplácení myslí, překvapilo mě, jak má zdůvodněnou oprávněnost příjmu.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Rozhodčí Jiří Houdek na archivním snímku.

Článek

„Co myslíš, že se stane, když si to nevezmu? Ten funkcionář si to nechá," pravil. Viděl rozdíl v tom, že zatímco on si to musí na hřišti odmakat, šíbr přijde k penězům bezpracně.

Někdy i soudruh soudruha překvapil. Znám případ, kdy rozhodčí přišel na jednání v milicionářské uniformě. Aby sudí neměl zábrany vůči nepravostem, bylo mu před zápasem bafuňáři domácího klubu nalito. Činovníci pracující s takzvaným černým fondem si neuvědomili, že náročnost pro rozhodčího spočívá v tom, že pomáhat k vítězství chce, ovšem tak, aby to přitom nebylo příliš vidět. Což samo sebou vyžaduje od sudího maximální soustředěnost a jasnou mysl. Tedy ne že si bude v alkoholovém opojení plést, kdo je host a kdo domácí.

A teď jednu pohádku.

Bylo, nebylo... V kapitalisticky rozvinuté společnosti, kde o všem rozhodují peníze, jsou rozhodčí spravedliví a neúplatní, a proto jim funkcionáři ani žádné úplatky nenabízejí. Tudíž je ani nenapadne nalévat do nich alkohol, aby ztratili zábrany. Princ z pohádky rozhodčí Houdek se svými slovy po zápase v Olomouci zasadil, aby pohádka dobře dopadla. On by totiž nikdy nepožil, neb je to proti jeho přesvědčení, nemluvě o tom, že je to i přísně zakázáno.

Zabimbal zvonec a pohádky je konec.

Jakákoli podezření se podařilo hráčům Olomouc vyvrátit tím, jak spolupracovali na své porážce a překvapivém vítězství Budějovic. Když se podíváme na individuální chyby, vede to k úvaze, zda se chyba neskrývá v psychologickém působení na hráče.

Když v Hradci Králové oslovoval trenér Plíšek hráče slůvkem borci, ptal jsem se, zda to není chyba. Jestliže si hráč myslí, že je borec, a po příchodu na hřiště zkazí první tři přihrávky, pak znejistí. Říká si, jak je to možné, že já borec... Zatímco kdyby jim říkal jelita nebo vy dřeváci, pak hráč sice přihrávku zkazí, ale je to pro něho normální. A když dá konečně přihrávku spoluhráči, řekne si: No to je bomba, šlo to na vlastního.

Když jsem totiž viděl v několika víkendových zápasech zdlouhavé zakládání útoků na vlastní polovině a při pokusu vydat se k soupeřově bráně šla přihrávka do autu nebo tam, kde žádný spoluhráč nebyl, přivedlo mě to k myšlence, že důvodem přihrávek mezi obránci je jen to, abychom neodevzdali míč hned.

Bývalý československý fotbalista. V minulosti Ladislav Škorpil rovněž trénoval československou juniorskou fotbalovou reprezentaci a českou reprezentaci do 21 let. V sezoně 2001/2002 společně s Josefem Csaplárem vyhráli se Slovanem Liberec český titul.

Reklama

Související témata: