KOMENTÁŘ: Basketbalistky rostou a potřebují zrát

Pozitivní je, že klíčové rozehrávačce Elišce Hamzové, jejíž nájezdy byly nebezpečné proti každému soupeři a týmově odvedla spoustu skvělé práce, je teprve třiadvacet a do role zásadní opory se rovněž profilující pivotka Emma Čechová je dokonce o dva roky mladší. Přitom má skvělé parametry pro podkošovou hráčku, dokáže zachovat klid a je vynikající na doskoku.

Perspektiva pro reprezentaci je tak zřejmá a směřuje nejen k MS v příštím roce, ale až k olympijskému Los Angeles 2028. Letošní evropský šampionát však odhalil, že národní tým v daném složení ještě potřebuje vyzrát a poctivě sbírat zkušenost s takovými těžkými zápasy, jako byly obě prohry s finalistkami turnaje Belgičankami a Španělkami.

Právě při nich se ukázalo, že ne každá hráčka je schopná převzít zodpovědnost a sehrát v krizovém okamžiku správnou akci nebo zvládnout tíhu trestných hodů. Jejich úspěšnost měly Češky ze všech týmů elitní osmičky nejhorší.

Schopnost obstát, když to družstvo potřebuje, přitom nesouvisela až tolik s věkem. Jedna z nejstarších reprezentantek Julia Reisingerová hodně ran pod košem rozdala i přijala, obecně by však její hře prospělo víc doskoků a méně faulů. Právě s osobními chybami se v důležitých zápasech nejen ona dostávala do potíží, ke konci turnaje ji limitovala už i bolavá achilovka.

Také od Petry Holešínské se očekával konzistentnější výkon a Veroniku Voráčkovou, která dostává z reprezentantek největší prostor mezi euroligovými šampionkami v USK a umí správně zrychlit hru, zase trápily časté ztráty míče.

Přes kritické postřehy však nesmí zapadnout týmové odhodlání a nezměrná bojovnost všech reprezentantek, jejich snaha rvát se za všech okolností o míč i o výsledek. Březnová kvalifikace mistrovství světa by pak měla potvrdit, že české basketbalistky jsou zase o pořádný krok lepší a že to bude stačit, aby se mohly po dvanácti letech zase vrátit na světovou scénu a třeba myslet i na OH, kde hrály naposledy v Londýně 2012.