Článek
Brankář Patrik Le Giang dnes s již bývalým trenérem Bohemians 1905 Martinem Haškem.
Brankář Bohemians 1905 Patrik Le Giang chytá šanci Soufianeho Dramého z Příbrami.
Brankář Bohemians Patrik Le Giang chytá míč před Murisem Mešanovičem z Mladé Boleslavi.
Mrzí vás, že jste si pod koučem Haškem nezachytal?
Osud chtěl jinak. Je nejlepší trenér, kterého jsem v dosavadní kariéře měl. Po profesní i lidské stránce. Všechno je ale tak, jak má. Jen člověk to pochopí až po určitém čase. Nakonec do sebe všechno zapadne jako puzzle.
Zprvu to tak ale nevypadalo. Kvůli nehodě jste do Bohemians nastoupil zraněný.
Za poslední rok jsem měl tři operace. Vděčím panu doktorovi Sinkulemu, který mi loni na podzim spravil zlomený loket. V červnu jsem si nechal vyndat dráty, těšil se na Bohemku, na návrat do ligy. Jenže přišla ta nehoda... Druhý den jsem letěl do Prahy, převezli mě přímo z letiště na sál.
Co vám v nemocnici říkali?
Co tady zase děláte, smáli se. Chyběli jste mi. Ale věřím, že se tu vidíme už naposledy, odpověděl jsem. Dal jsem si za cíl, vrátit se za šest týdnů. Za pět jsem naplno trénoval. Hodně je to o píli, především však o hlavě. Nepřestal jsem rychlému uzdravení věřit. Kdybych nebyl dostatečně připravený a silný, vesmír mi takovou zkoušku neposlal.
Prošel jste i další testem, v premiéře proti Opavě jste uspěl, udržel jste nulu.
Premiéra je specifickým momentem, podle ní se zapíšete. Nula ale nebyla ani moje zásluha, kluci na mě nepustili snad jedinou střelu. Mám radost, jak fantasticky mě přijali fanoušci. Všechno jde podle hesla, kterým se řídím. Step by step, krok za krokem. Bohemka je neskutečný pojem. Chtěl jsem být její součástí už jen kvůli té historii. To jsou věci, které si za nic nekoupíte. Moc se například těším, až si podám ruku s panem Panenkou. Ďolíček je celkově magický, mám husí kůži, když nastupuju. Když jsem tam chodil jak hráč Vlašimi, přemítal jsem, jaké by to bylo stát na trávníku a radovat se s fanoušky. Teď jsem tady.
Fanoušci Bohemians si na komunikačních fórech pochvalují, že klub po delším čase našel pravou jedničku. Co vy na to?
Zaslechl jsem takové věty. Jsem si vědom, že jsem si je svým způsobem získal. Ale všechno se může rychle otočit. I kritika k fotbalu patří. My, co jsme na hřišti, jdeme s kůží na trh. Ve fotbalovém světě vás v pátek vynášejí do nebes, druhý den vás chtějí zakopat. Respektuju každého názor, ale nezakládám si na něm. Jakmile se člověk do negativních věcí nechá vtáhnou, semele ho to. Stejně tak i v případě věcí pozitivních. Jde o tenkou hranu. Já jsem prostě vděčný, že můžu stát mezi tyčemi.
Stále provozujete rituál vděčnosti?
Ano, každé ráno. Mám malý oltářek, sochu Buddhy, zapaluju si vonnou tyčinku. Jde o formu vděčnosti za to, co v životě mám.
Vaši spoluhráči o těchto věcech vědí. Dokážu si představit, že někteří si z vás dělají legraci.
Cítím vzájemný respekt. Jasně, někdo v kabině občas něco vystřelí. Hele, ty nemáš televizi a tak. Všechno ale v rámci legrace. Po příchodu do Bohemky za mnou přišel jeden spoluhráč a říká mi: četl jsme o tobě několik článků, myslel jsem, že budeš nějaký divný.(směje se)
Svým způsobem zvláštní jste, už v nízkém věku se věnujete charitě.
Cítím povinnost pomáhat těm, kteří nemají takové štěstí a nemají možnost mít život jako já. Mám svoji neziskovou organizaci Step By Step 4 You. S velkým kamarádem, bývalým záložníkem Plzně Patrikem Hrošovským, jsme uspořádali dražbu jeho reprezentačního dresu a mých náramků s nápisem step by step. Inspiroval mě k nim basketbalista Le Bron James, který má svůj náramek I promise. Připomínají mi moji cestu. Pomalými krůčky urazím delší cestu, než kdyby mi něco spadlo z nebe a nevážil bych si toho. Celý výtěžek z dražby šel na Světýlko naděje, dětskou onkologii. Některé děti na setkání už byly vyléčené, jejich maminky při předávání byly dojaté. Přesně tak jsme se vyléčily, krůček po krůčku, říkaly.
Nosíte v hlavě další projekt?
Plánuju benefiční akce se základní školou ve Filakovu, odkud pocházím. Vydražíme dres Martina Haška ze Sparty a mé rukavice. Zhlédl jsem video těžce postiženého kluka, potřebuje finanční pomoc na rehabilitace, které jsou drahé. To mám nyní v hlavě. První krok už jsem provedl, ve spolupráci s Bohemians 1905 pořádám na svém Facebooku dražbu rukavic, v nichž jsem odchytal zápas s Příbramí. Potrvá do čtvrtku. Věřím, že i v tomto případě vybereme co nejvyšší sumu a pomůžeme klukovi společně. Všechno je to o spojování lidí.
Přemýšlet takomý způspbem v nízkém věku je vzácné, tím spíš v dnešní době. Kdy jste si uvědomil, že jste jiný?
Už v dětství. Začalo to tím, jak vypadám. Můj táta je Vietnamec. Pořád mi to bylo připomínáno, slýchal jsem kolem sebe poznámky, že jsem Číňan a podobně. Nic příjemného. Brzy jsem si ale z nevýhody, že jsem jiný, udělal výhodu. Řekl jsem si, že nejsem stejný jako většina. Základy slušnosti mám z výchovy, mám blízko k východní kultuře. Velký vliv měl na mě brácha. Můj vzor, velký fotbalový talent. Byl jsem v jeho stínu, vždycky jsem byl jenom ten Emilův brácha. Vyhrával na turnajích nejlepší střelce, aby se ceny rozmělnily do dalších týmů, já žádnou nedostal. Trpěl jsem, doslova. Ale o to víc ve mě sílila houževnatost, chtíč něco dokázat.
Evidentně i pokora.
Věřím, že v každém člověku je dobro. Jen se ho bojíme odkrýt.
