Článek
Co vám přesně bylo?
Nakonec šlo o problém uvnitř kotníku, kde mi pomalu odumírala kost. Začalo to ještě na začátku minulé sezony nesprávnou diagnózou. Asi dva a půl měsíce jsem trénoval. Zkoušeli jsme nejprve různé konzervativní léčby, protože operace mohla být rizikem pro budoucnost. A nikdo samozřejmě nechce riskovat, když slyší, že by to potom nemuselo být na vrcholový fotbal. Jenže konzervativní léčba neuspěla.
Takže jste se operaci nevyhnul.
Pak už to byla jediná možnost. Musela se vybrat a vyměnit za umělou chrupavku část kosti, která tam po nějaké náraze a špatné cirkulaci krve odumřela.
Zranil jste se při fotbale?
Ano, na tréninku. Byl to klasický souboj, naražená noha. Možná jeden případ z deseti tisíc by dopadl jako ten můj. Bohužel, stalo se... Ale musím zaklepat, že noha drží, nedělá mi to žádné problémy. Dokonce i šrouby jsme už z nohy vyndali. Byl to náročnější operační zákrok. Museli mi zlomit i vnitřní kotník, aby odumřelou kost vybrali. Nebyly to pěkný chvíle, ale už jsem se na tu operaci těšil jako na poslední možnost, jak nohu zachránit.
Zní to hrůzostrašně. Byla v ohrožení i vaše kariéra?
Přiznám se, že doktoři mě připravovali na všechno. Říkali, že i oni se s tímto typem zranění setkávají málo. Jen je škoda, že se neudělala nějaká vyšetření úplně na začátku, ale to už je passé. Naštěstí to vyšlo, za což chci poděkovat i doktorům ve Slavii. Už v létě jsem začal trénovat, jenže po devítiměsíční pauze se zase ozvaly menší svalové problémy, které mi nedovolily pravidelně trénovat. Ve Slavii je obrovská konkurence. První půlrok jsem se tam po tak dlouhém zranění nedokázal prosadit. Ale nelituju toho. Věřím, že mi to po fyzické stránce pomohlo, že jsem se první půlrok dobře připravil a ten druhý zužitkuju v Liberci.
Jakub Hromada na tréninku libereckého týmu
Berete to jako restart?
Zní to divně, nerad to přiznávám, ale ano, je to tak. Věřím tomu, že právě Liberec mi pomůže kariéru restartovat. Myslím si, že před dvěma třemi lety to bylo slibně nastartovaný. Bohužel pak přišlo zranění. Ovšem jsem ještě mladý, nic nechci zabalit, právě naopak! Chci se rvát, abych se mohl vrátit v létě nazpět do Slavie a zabojoval o místo tam.
Zatímco jste byl na marodce, Slavia prožívala fantastický rok. Jak jste to nesl?
Bylo to divné. Zúčastnil jsem se všech radostných momentů, z mého pohledu to bylo takové rozpačité. Když člověk žil úspěchy týmu, měl z toho radost, na druhou stranu uvnitř prožíval strašný smutek, že nemůže týmu více pomoci. Osobně nebyla minulá sezona tak dobrá, tým však dávám vždy na první místo, takže jsem šťastný, že Slavia dosáhla takových výsledků.
Nad možností hostovat v Liberci jste prý vůbec neváhal, je to tak?
Přiznám se, že jsem byl připravený i na variantu, že budu muset přijmout, co se naskytne. Po takovém dlouhém zranění si člověk vybírat nemůže. Když se mi trenér Hoftych ozval a slyšel jsem o zájmu Liberce, hned jsem povídal, že by to mohla být ideální volba. Mluvil jsem o tom i s kluky ve Slavii, kam hodně z nich přišlo právě z Liberce, a všichni mi to doporučili. Strašně mě zájem Liberce těší a věřím tomu, že kouči Hoftychovi a celému Slovanu důvěru splatím na hřišti.
Ostatně na Liberec máte dobré vzpomínky. U Nisy jste vstřelil svůj jediný gól v české lize.
Hrával jsem ještě za Plzeň. Po rohu jsem se dostal k odraženému balonu, ještě si ho blbě zpracoval do strany, ale zavřel jsem oči a prásknul jsem to tam. Věřím, že na to navážu a že se mi bude střelecky dařit, i když to není moje úloha a není až tak podstatné, kdo góly dává. Těším se. Věřím, že nás čeká pěkných pět měsíců.
