Večer po tréninku na sebe nalepím různé baňky, abych do rána přežil, přiznal příbramský Rezek

To si fakt nepamatuju. Teď jsme o tom mluvili s trenérem Nádvorníkem a nespočítal jsem je. Vždyť zimní přípravy jsem absolvoval v Teplicích už v mladším dorostu. Hrůza, jak ten čas letí.

Už to vědomí, že když jdu z jednoho tréninku, v hlavně už mám ten příští a vím, že nebude o nic lehčí. Nejraději jdu na trénink, když nevím, co mě čeká. Jenže to v zimě ani nejde. Nejhorší je ranní vstávání, kdy si uvědomím, že zase budeme běhat, běhat a běhat... Nepříjemný pocit hned u snídaně. Jasně, že to k zimní přípravě patří. Pro mne je tahle fáze v mém věku i nezbytností. Pokud chci zvládnout jaro, potřebuji náročnou zimní přípravu. Ale nebudu zastírat, že běhání bez balonu je pro mne ubíjející.

To ano. Je uznalý. Třeba když jsme běhali na kilometry, kluci jich museli uběhnout osm, my s Mírou Slepičkou jen šest. Ale ta vidina, že skončíme dřív, než kluci, byla pozitivní (úsměv).

To je jasné, že jo. Ti úplně mladí si nedovolí něco říct, ale ti o něco starší, kolem čtyřiadvaceti, jako třeba Jarda Tregler, ti nám to dávají, jak se říká, sežrat. Hudrujou, že my už máme volno a oni ještě běhají, a pak musejí za nás běhat i při zápase na hřišti. Ale všechno je to v legraci. V kabině je sranda, s tou se ta dřina líp snáší.

Zaplať pánbůh. Bavili jsme se o tom se Slepim (Slepičkou). Dřív byla zimní příprava skoro dva měsíce, liga začínala v březnu, měsíc jsme pořádně neviděli balon. Pak bylo znát, že jsme z toho vypadli. V prvních přípravných zápasech jsme měli těžké nohy, míč nám překážel. Teď je příprava mnohem kratší, takže s míčem se začíná dřív, už hrajeme zimní Tipsport ligu. Jdeme do zápasů z plné zátěže, ale s míčem to je úplně jiné zatížení. Neumím si představit, že bych měl měsíc volno a pak tři týdny fyzické přípravy.

Pamatuju si, že se jezdívalo na kondiční soustředění do hor, to už bych dneska nezvládl. Běžky jsem zažil jen jednou v teplickém mladším dorostu. Hned první den jsem si vykloubil malíček a tím pro mne skončily. Už jsem chodil jenom běhat. Naštěstí později už jsem je nezažil, ale ježdění na kole v létě po Jizerských horách, to byla také pakárna. Dneska bych naopak na běžky šel, ale jen tak se proběhnout, dokonce jsme plánovali s přítelkyní, že na ně vyjedeme. Bohužel, nenapadl nám sníh.

To zase ne, ale ty dva týdny tvrdšího režimu, co máme teď, nám rozhodně neuškodí. My starší víme, do čeho jdeme, mladí kluci si alespoň otestují vůli, když jsou na dně. Nechci říct, že dneska to je procházka růžovým sadem, ale dřív byla tahle fáze zimní přípravy daleko horší. Teď to je proti tomu slabý odvar.

Musím, abych přežil, protože druhý den bych nevstal z postele, natož abych se znovu rozběhl. Doma mám pár pomůcek, třeba compex nebo různé baňky. Večer si je na sebe nalepím, cuká ve mně elektrický proud, ale pomáhá mi to. Divím se klukům, kterým třeba nedělá dobře masáž, že to nevyužívají.

Jasně! Hlavně na lepší počasí a přírodní trávu. Ta umělá pro moje levé koleno není dobrá, trpí. Zatím jsem na umělce nenastoupil k jedinému utkání. Také věřím, že v Turecku utužíme partu. Přišli dobří kluci, fotbalově i povahově, vypadá to dobře, tak se snad dáme dohromady a ligu zachráníme.