Hlavní obsah

Z ordinací jsem byl zoufalý. Český zadák o bolesti a návratu po zranění

Radek MalinaSport.czPrávo

Nepropadá panice. Trpělivě čeká na příležitost. Po dlouhých měsících boje se zraněními je český fotbalový obránce Marek Suchý stoprocentně zdravotně fit. Je rád, že překonal všechny trable. „Měl jsem pocit, že na mě všichni koukají jako na bábovku," vzpomíná jednatřicetiletý obránce na podzimní potíže. A právě kvůli vleklému zranění bere aktuální pozici v kádru Augsburgu s nadhledem.

Foto: Sport.cz

Marek Suchý si za asistentce sportovního ředitele Augsburgu Stefana Reutera a Viktora Koláře z agentury Sport Invest zapózoval s dresem Augsburgu přímo na stadionu.

Článek

Prvních pět zápasů jarní části bundesligy jste zůstal jen mezi náhradníky. Jaký je váš zdravotní stav?

Nic mě nelimituje. Po dlouhé době jsem stoprocentně připravený. Z hlediska kondičního i zdravotního. Musím zůstat trpělivý a být ve formě, až šance přijde. A ona přijde.

Je velká úleva nebojovat se zraněními?

Obrovská. Bylo to nekonečné. Už během letní přípravy jsem se necítil optimálně. Hned v druhém přátelském utkání jsem cítil bolest v zadním stehenním svalu levé nohy, pak v úponu svalu. Pořád to bolelo. Doktoři mi vždy naordinovali tři čtyři dny klidu, a pak to bylo lepší. Jenže jakmile jsem nohu zatížil na sto procent, bolest byla zpět. Prudká změna pohybu, sprint, zaseknutí míče... Nic z toho nebylo bez bolesti.

Klub vás neposlal na žádné detailní vyšetření?

Ale poslal. Podstoupil jsem ultrazvuk i rezonanci, prostě všechno možné. Pracoval jsem prakticky denně s fyzioterapeuty. Jenže stejně jsem nebyl stoprocentně fit. Ale byl jsem v novém klubu a můj plán byl do toho pořádně šlápnout. Nechtěl jsem z tréninkového procesu vypadnout. Natož ze zápasového zatížení. Takže jsem zatnul zuby a makal i přes bolest. No a pak jsem odjel plnit reprezentační povinnosti a při zářijovém utkání s Černou Horou jsem si úpon natrhnul. Prognóza byla dva měsíce bez fotbalu.

Nakonec byla pauza ale o pět týdnů delší. Proč?

Věřil jsem, že na listopadový sraz národního týmu budu fit. Rekonvalescence šla podle plánu. Po šesti týdnech jsem začal běhat. Jenže při zatížení noha pořád bolela. Nicméně kontroly ukazovaly, že zranění je zahojené. A tak jsem zase zatnul zuby a makal dál. Naskočil jsem do tréninku s týmem. A po týdnu jsem při jednom z cvičení ucítil ostrou bolest v pravém lýtku.

Byl jste zničený?

Říkal jsem si, že to musí být jen špatný vtip. Začal jsem pochybovat o svém těle a byl zoufalý. Všichni kolem si museli myslet, jaká jsem bábovka, že nic nevydržím. V novém angažmá jsem se chtěl ukázat. Jenže místo toho jsem od prvního týdne v Augsburgu pravidelně ležel na lehátku buď u fyzioterapeutů nebo masérů nebo běhal po ordinacích. Když jsem při předešlém angažmá v Basileji prošel masérnou, dělali si ze mě legraci, že jsem se ztratil. Trošku situaci odnášela rodina. Žena to se mnou měla těžké. Hlavně, když jsem pořád slyšel, jak jsem fit a já nemohl trénovat. Jak se trable natahovaly, zatěžovaly i psychické rozpoložení.

Nakonec jste ale trable vyřešil.

Islandský spoluhráč Finnbogason mi dal kontakt na chiropraktika asi hodinu od Augsburgu. Přijel jsem k němu, on se na mě podíval a řekl mi, že mám jeden z nervů v zádech mimo pozici. Přitom mě záda vůbec nebolela. A vlastně nikdo z lékařů právě tam můj problém nehledal. Ale dostal jsem vysvětlení, že nerv vede přes zadek, stehno a koleno až do lýtka. A jak jsem měl nerv skřípnutý, tak jsem měl nohu i při běžné chůzi ve špatné poloze. Prožil jsem tam dva dny. A za dva týdny byl zpátky v plném tréninku.

Definitivně fit jste byl vlastně až týden před zimní přestávkou. Prožil jste Vánoce s rodinou nebo jste doháněl tréninkové manko?

Kondičně jsem neměl žádný problém. Sice jsem se během zranění nepřipravoval s mužstvem, ale stejně jsem měl dvoufázové tréninky.

Kvůli zranění jste naskočil jen do dvou bundesligových utkání, jeden start jste přidal v Německém poháru. Troufnete si na porovnání s předchozím angažmá v Basileji?

Augsburg je pro mě velká změna. Já šel do Německa s vědomím, že mě čeká vyšší level. A to se stoprocentně potvrdilo. Nechci říct, že jsem měl v Basileji místo jisté, ale v Augsburgu máme čtyři stopery. A každý může hrát.

Neříkáte si, že jste zbytečně šel do rizika, když v Basileji jste měl místo jisté a klub vám nabízel prodloužení kontraktu o dva roky?

Nebojím se. Mám, co jsem chtěl. Jsem odhodlaný a konečně zdravý. Taky jsem se zabydlel, což je velice důležité. Dcerka nastoupila do první třídy mezinárodní školy, syn bude na stejné adrese chodit do školky. Sice jsem toho moc nestihl, ale i z toho mála jsem nadšený. Všechno je jiné, na vyšší úrovni. Intenzita tréninku, intenzita běhu, intenzita soupeřů, rychlost myšlení. Vnímal jsem to od prvního tréninku. Je to mix všeho. Většina zápasů je jako v pohárové Evropě. Nároky jsou vyšší.

Jako moc vás současná situace stresuje s ohledem na blížící se mistrovství Evropy a boj o místo v nominaci?

Vidina národního dresu je pro mě hnacím motorem. Jde o nejvyšší motivaci, kterou mám. Doufám, že se dostanu do sestavy v Augsburgu a nebudu chybět v nominaci na březnové přípravné zápasy za oceánem.

Na dvou evropských šampionátech už jste byl. Ale neodehrál ani minutu. Žene vás vidina konečně si na šampionátu i zahrát?

Konkurence je prostě veliká. Hierarchie je daná, já znám svoji pozici. Tak to bylo i v minulosti. Prioritou je vrátit se na trávník a dostat se do nominace. Tomu podřídím vše.

Jedenáct let v zahraničí
Spartak Moskva
Moskva je skutečné velkoměsto. Nejprve jsme si s partnerkou užili centrum s obrovskou historii. Chodili jsme po památkách. Oblíbili jsme si Rudé náměstí. Právě tam jsem vlastně požádal manželku o ruku. Měli jsme oblíbené restaurace, navštěvovali jsme se s Tomášem Necidem, Jánem Ďuricou nebo Markem Čechem. Když se narodila dcerka, přesunuli jsme se na rok a půl za město, kde bylo přeci jen více klidu.
FC Basilej
Švýcarsko bylo pro rodinu fantastické. Jezera, hory... Měli jsme to kousek do Francie i do Německa, takže jsme objevovali jsme jezera a hrady. Navštěvovali jsme zooparky. A v zimě jsme jezdili za sněhem. Navíc jsme měli krásný domeček s předzahrádkou, pro rodinu prostě ideální destinace. Až jednou ukončím kariéru, vrátíme se objevit i zbytek přírodních krás.
FC Augsburg
Šlo o ideální změnu z hlediska načasování, protože dcerka nastoupila do první třídy na mezinárodní škole. První dva měsíce jsme museli přečkat v pronajatém bytě, protože vyhlédnutý domek byl volný až od října. Teď už jsme se zabydleli a všechno si sedlo. Jsme kousek od legolandu, dvě hodiny od Alp. Věřím, že Augsburg pro nás bude stejně parádní adresou jako dvě předešlé.

Reklama

Související témata: