Článek
„Že Horvi půjde do Příbrami jsem věděl jen o malinko dřív. O den, dva. Volal mi pan Starka (majitel Příbrami), co si o jeho angažování myslím. S Horvim jsem pak situaci probral osobně. Ale i tak bylo pro mě překvapení, když přišel poprvé do kabiny. Nevěděl jsem, jak se mám chovat," culí se Rezek.
Horváth ho v posledních letech lanařil do třetiligových Domažlic a do druholigového Sokolova. Před rokem ho chtěl jako hrajících asistenta k plzeňské juniorce. „Vyšlo nám to až napočtvrté. Doufám, že se po mně nebude vozit, že jsem ho třikrát odmítnul. Teď jsem ho ale vlastně přitáhnul já, bude si na mě muset dát pozor," vtipkuje 37letý záložník.
Přiznává, že úvodní dva tréninky byl kvůli příchodu Horvátha nesvůj. Příliš toho nenamluvil. „Jindy jsem hlučnější. Asi jsem se držel trochu zpátky, aby si kluci neřekli: Hele, přišel nový trenér a Réza se ukazuje. Ne, teď vážně. V těch dvou trénincích jsme dělali něco úplně jiného. Fotbalové, herní věci, což bylo pozitivní," uvádí Rezek.
Nejdřív mě šikanoval
V rolích hráčů spolu zažili angažmá v Teplicích, na Spartě a v Plzni. Prvně se setkali v srpnu 2002 na Stínadlech. Rezek se vrátil z hostování v Chomutově, Teplicím už půl roku v kabině šéfoval Horváth. „Zobáka" Rezka vzal brzy pod svá křídla. „Nejdřív mě teda šikanoval. V autobuse. Seděl jsem před ním, dostával jsem od něj pohlavky. Pamatuju si dodneška, říkal jsem si, že to je blbec, že s tím nepřestane," vzpomíná s úsměvem Rezek, který se s nynějším koučem Příbrami sblížil na soustředění ve Františkových Lázních.
„Starší kluci procházeli kolem mého pokoje, dveře byly otevřené, tak nahlédli. Zeptali se, jestli s nimi nepůjdu na pivko. Nemohl jsem pochopitelně odmítnout. Seděl jsem u stolu se starýma pardálama: s Verbou (Pavel Verbíř), Divochem (Radek Divecký), Tomášem Hunalem, Karlem Radou. Se zavřenou pusou jsou poslouchal, o čem si povídají. Horvi hubu nezavřel, historky z něj padaly. Od té doby mě táhl jako kouli na noze, jak s oblibou říká," podotýká záložník.
Podruhé se setkali za éry trenéra Michala Bílka na Letné, kam to Horváth vzal oklikou přes japonské Kobé. Krátce poté už spolu vyrazili do Plzně a začala obrovská jízda nejen na trávníku, kde výjimečná parta v roce 2011 vybojovala pro Viktorii historický mistrovský titul.
„Těch kravin, co jsme se nevyváděli... Naše banda byla fantastická. Šli jsme pochopitelně občas na pivo. Kolikrát se i přišlo pozdě na trénink. Jenže na hřišti jsme soupeře válcovali," vypravuje Rezek. Blbiny vyváděli i poté, co z Viktorie přestoupil na Kypr. Tenkrát tam Plzeň přijela na zimní soustředění, Rezek s nynějším plzeňským koučem brankář Matúšem Kozáčikem působili v místní Famagustě.
Pavel Horváth
„Bydlel jsem asi dva kilometry od hotelu Plzně, Koza měl za úkol přivézt Horviho a další kluky ke mně na barák. Na decentní, skromnou večeři, myslím. Horviho ovšem odchytnul Vrbič (trenér Pavel Vrba) na recepci ve chvíli, kdy se chystal opustit hotel. Nakonec na něj Koza počkal, Horvi zdrhnul zadním východem. Pak se ode mě v noci vraceli, ve tmě to prý bylo hodně zajímavé," dodává Rezek.
Zatímco má s Horváthem podobný smysl pro humor, v pohledu na fotbal se malinko rozcházejí. „Vyznávám jednoduchý styl na jeden, dva doteky. Horvi spíš tíhne k postupnému útoku, s držením míče. Díky němu jsem se ale naučil, jak by měla kabina fungovat. Jít po zápase na večeři k tomu patří. Tyto věci už se teď skoro nedějí. Je totiž na trávníku znát, když si hráči rozumí i mimo něj. Kdykoli za sebe máknou," dodává Rezek.
