Hlavní obsah

Bránil hvězdy Liverpoolu, teď jako saniťák čelí koronaviru. Náročné na psychiku, říká legenda Liberce

Liberec

Jako fotbalista bránil hvězdné útočníky, jakými byli Owen, Fowler či Heskey, teď bývalý bek libereckého Slovanu Josef Lexa čelí neviditelnému, ale o to zákeřnějšímu soupeři v podobě koronaviru. Jako zaměstnanec liberecké nemocnice jezdí sanitkou.

Foto: Profimedia.cz

Liberecká legenda Josef Lexa.

Článek

„Po fyzické stránce byli horšími protivníky fotbalisti, ale po té psychické je určitě mnohem těžším soupeřem koronavirus," přiznává v pořadí šestý člen Dvorany slávy fotbalového Liberce.

Po skončení profesionální kariéry v roce 2005 našel uplatnění jako saniťák v Krajské nemocnici Liberec, kde kroutí už osmou „sezonu". A jako ostatní tamní pracovníci momentálně neprochází lehkým obdobím. Není sice v té nejohroženější první linii zdravotníků a díky zrušení řady naplánovaných lékařských zákroků mu počet převozů za směnu paradoxně i o něco poklesl, přesto mimořádnost situace zažívá na vlastní kůži každý den.

„Když jsem třeba vezl starší lidi, byli vystresovaní a ptali se mě, jestli umřou, když budou mít zvýšenou teplotu," prozrazuje bývalý řízný obránce, který v nejvyšší české soutěži odehrál 175 zápasů a vstřelil pět gólů. S pacienty je pochopitelně v každodenním kontaktu. „Když jim otvíráte dveře, musíte jim pomoct vystoupit. Dezinfekcí si pak musím umýt ruce a vyčistit i celý prostor, kde byli," popisuje přísná hygienická pravidla.

Liberecká nemocnice ale ještě v úterý večer upozorňovala na akutní nedostatek roušek a prosila veřejnost o pomoc. „Nemáme jich nadbytek a musíme se s tím nějak popasovat. Zatím mám jen jednu na den. Vím, že jsem v posloupnosti potřebnosti trochu dál, než je rychlá nebo lidi na urgentních příjmech. Ale ve zdravotnictví jsme už před měsícem věděli, že roušky nejsou," kritizuje Lexa.

Obavy si nechce připouštět

Bojí se nákazy? „Nějaká malinká obava tam je, ale nechci si to moc připouštět. Nejsem z té nejohroženější generace, takže i kvůli tomu jsem klidnější. Navíc povahou jsem trochu splachovací, takže situaci snáším líp. Každopádně se snažím se tím nějak moc extra neubíjet. Pořád doufám, že jsme zodpovědní a budeme dodržovat všechna opatření, takže to rychle všichni překonáme," říká 48letý Lexa. I jemu byl určen potlesk veřejnosti z oken plánovaný ve středu na osmou hodinu večer. „Tahle sounáležitost je pěkná," děkuje jménem všech za podporu.

Šíření koronaviru se ho nedotklo jen v zaměstnání, ale zasáhlo ho i po fotbalové stránce. Lexa totiž trénuje v první lize ženy Liberce. „Před víkendem to ještě nevypadalo tak zle, měli jsme na úterý naplánovaný trénink. Po vyhlášení karantény jsme ale holkám dali individuální plány," vykládá s vírou, že všechno se zase brzy vrátí do normálu. „Už aby se zase rozeběhly všechny soutěže, jsem totiž sportovní závislák," uzavírá s úsměvem.

Reklama

Související témata: