Článek
Nečekanou přestávku jste možná paradoxně přivítal?
Určitě. Pár dnů jsem sice doufal, že se z toho dostanu rychle, ale nakonec se ukázalo, že léčba potrvá delší dobu. Tak jsem alespoň získal čas, abych se úplně vyléčil a na trávník, až nám zase povolí hrát, se mohl vrátit ve stoprocentním zdravotním stavu.
Jak jste si to zranění přivodil?
Po zimní přestávce, tři dny před začátkem jara, jsem ve sprintu dobíhal balón. Při došlapu mě ve svalu píchlo, při druhém se to opakovalo, a tak jsem hned věděl, že je něco špatně. V té chvíli to pro mě byla docela velká rána. Do jarní části soutěže jsem měl nějaké cíle a tohle to narušilo. Co jsem však mohl dělat, to je fotbal.
Vaše absence zkomplikovala situaci i kouči Radoslavu Látalovi, zvláště, když klub prodal do pražské Slavie mladého stopera Zimu. Zaskakovat za vás musel Jan Štěrba, který toho v lize moc nenahrál, a i v přípravě byl na ten post až tím posledním...
Myslím, že to zvládl výborně. Výsledkově to bylo celkem fajn. Osobně jsem ho podporoval, radil mu, ať se nebojí držet míč a on to ustál.
Probíhá vaše léčba podle představ?
Plánoval jsem, že už tento týden začnu trénovat normálně s kluky. Kdyby to bylo možné, zkoušel bych, co vydržím v zátěži. Cítím se v pohodě. Myslím, že sval je zahojený.
Hodně se diskutuje o tom, zda soutěž ukončit, nebo až to bude možné pokračovat a nějakým způsobem, třeba i bez diváků ji dohrát. Jaký je na to váš pohled?
Fotbal se hraje pro lidi. Před prázdnými ochozy by to nebylo ono. Momentálně to však nejde. Těžko říct, co bude dál. Anulování soutěže není jednoduché. Nevím, jaké mají příslušné fotbalové orgány plány. Přikláním se k variantě, aby se později dohrála alespoň základní část i za cenu, že by to bylo bez diváků, třeba za měsíc, dva.
V celé republice platí nouzový stav. Trénovat tedy musíte individuálně. Jak to ve vašem případě vypadá a jak je to, kdy nikdo neví, co bude dál, s motivací?
Zůstal jsem v Olomouci. Kousek od domu, kde bydlím, je příroda, takže tak chodím běhat, cvičit, a protože mám rád i cyklistiku, tak i jezdit na kole. Splním, co mám a rychle mažu zpátky za rodinou. A ta motivace? Není to jednoduché, přinutit se. Nikdo nečekal, že nás něco takového potká. Bohužel, i takové věci ale patří k životu a my se s tím musíme vyrovnat.
Na podzim hra Sigmy nebyla špatná. Výsledky, a především body však chyběly, deset remíz bylo až příliš. V čem byl problém?
V našich hlavách. Zápasy se většinou pro nás vyvíjely dobře, ale neustáli jsme to psychicky. Přišli jsme o spoustu bodů kvůli hloupostem třeba v defenzívě.
Trenér Látal si stěžoval, že mu v týmu chybí emoce. Vnímal jste to stejně?
Je to těžké, tak hodnotit. Bez emocí by nikdo hrát fotbal podle mého ani nemohl. Každý je ale projevujeme jinak. Někdo je dává najevo míň, někdo víc.
Trenér Sigmy Olomouc Radoslav Látal během utkání se Spartou.
Spekulovalo se i o tom, že v pořádku to nebylo ani v kabině?
To vylučuji. Jsem tady něco přes rok, a musím říct, že v Olomouci je velmi dobrá parta. Táhneme za jeden provaz a všichni chceme být úspěšní.
Nicméně, dění okolo Václava Pilaře, jehož vedení klubu po kritice trenéra přeřadilo do béčka, což jste vy hráči hromadně podpořili, něco nasvědčovalo...
Nějak to na nás dopadlo. Šli jsme ale dál a snažili se na to nemyslet, hledět sami na sebe a na hřišti podávat co nejlepší výkony. A Vašek je zpátky!
Vstup do jara se vám vydařil, možná nad očekávání. Co se změnilo?
Na herním soustředění v Turecku jsme získali sebevědomí, začali si více věřit. V samotných utkáních jsme se snažili držet míč na kopačkách, a ne se ho zbavovat, jako na podzim. Byli jsme aktivní, hodně kombinovali a pomohl nám i příchod Lukáše Juliše, s nímž se výrazně zvedla naše produktivita. Prosazoval se sám a přidal se k němu i mladý Mojmír Chytil, jenž se ukázal ve vynikajícím světle.
Z tohoto pohledu vás určitě mrzí, že soutěž byla přerušena?
Je to obrovská škoda. Nemá cenu však nad tím naříkat. Nic s tím nenaděláme. Navíc nikde není napsáno, že bychom v dobrých výsledcích pokračovali, byť našlápnuto jsme měli skvěle.
Jste v této pro všechny složité, nelehké situaci v kontaktu s realizačním týmem, se spoluhráči, nebo je každý z vás nyní uzavřen jen v tom „svém" světě?
Denně si voláme, píšeme zprávy, ve spojení jsme i prostřednictvím sociálních sítí.
Času nyní máte více než obvykle. Jak ho, pokud zrovna netrénujete, trávíte?
Na všem se vždycky snažím hledat pozitiva. To teď spočívá v tom, že mohu být více s rodinou. Věnuji se ji, mám malou dcerku a moc si to užívám. Jen mě mrzí, že je to v uvozovkách díky takové nešťastné události.
