Článek
Těšil jste se na hřiště?
Každý raději chodí do práce, než aby vysedával doma. Máme to stejné i my fotbalisté. Jsem sám zvědavý, co to trénovaní ve skupinách přinese. Myslím si, že žádný trenér ani expert nemůže vědět, jaké to bude, protože se s tímto ještě nikdy nikdo nesetkal.
Nesmíte přijít do kontaktu se spoluhráčem. Kolik to má společného s fotbalovým tréninkem?
Asi opravdu jde o ten začátek, abychom se dostali alespoň na hřiště a znovu si osvojili věci, které jsme dělali odmala. Ať je to technika práce s míčem nebo individuální dovednosti. Nic moc jiného asi zatím dělat nejde. Myslím si ale, že je potřeba alespoň takto začít. Skočit do toho hned a naplno by možná bylo náročné, ne-li nebezpečné. Ta pauza byla dlouhá a musíme se vyvarovat nějakého zranění.
Jak dlouho vás takový bezkontaktní trénink může bavit?
Moc dlouho asi ne. Chtělo by to rozvolnit tak, aby alespoň půlka kádru mohla trénovat spolu a mohly se na tréninku dít takové věci, které jsou v normálním předzápasovém režimu. Ale nedá se nic dělat. Jsme rádi alespoň za to, že jsme se mohli sejít. Kondičně by to problém neměl být, měli jsme tvrdou přípravu, pak bylo odehráno málo kol a nyní se každý doma připravoval. Horší to bude s fotbalovou kvalitou, protože ten čas, který jsme byli doma, byl opravdu dlouhý.
Nezlenivěli jste doma trošku?
Ne, to ne. Měli jsme od kondičního trenéra Michala Hampla kondiční plány, které nám posílal na celý týden. Takže jsme věděli, co máme doma dělat a každý to plnil. Tedy doufám, že to plnil. Protože až liga zase začne, pokud začne, takto bude hned poznat. Ten, kdo bude líp připravený, tak bude mít výhodu. Pak už se nebudeme moci vymlouvat, že něco bylo. Musíme do toho skočit a zvládnout to.
Vy osobně jste pro dohrání sezóny?
Nevím. Nedovedu to moc posoudit. Nikdo vlastně neví, jestli, nebo kdy liga zase začne. Ty data se pořád posouvají tam a zpět. A hlavně nikdo neodpověděl na otázku, co se bude dít, když někdo z hráčů covidem onemocní. Jak na to bude liga reagovat? Na tyhle otázky se musí nejprve odpovědět. Jinak jsou to pořád jen dohady, které se mohou měnit každý den.
Je polovina dubna, hrát by se mohlo 8. června, nebo podle slov ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha možná i dřív. Dokážete se za šest týdnů připravit?
Nejdříve se mluvilo o květnu, teď o červnu. Je to složité, ale potřebujeme to datum znát s dostatečným předstihem. Těžko někdo bude chtít jít do mistráku bez alespoň dvou přípravných zápasů.
Podle nařízení vlády nesmíte využívat šatny ani další zázemí stadiónu, což v praxi znamená, že po tréninku vás čeká cesta domů v propocených věcech. Nemáte strach z případného nachlazení?
Je to jiná situace, než když si normálně po tréninku uděláte regeneraci, to je jasné. Vzal jsem si náhradní věci a než odjedu domů, tak se převleču do suchého oblečení. Naštěstí jsem doma za osm minut, takže to nějak dám. Ale pravda je, že u starších hráčů je regenerace hodně důležitá. Asi doma napustím vanu a vlezu si do studené vody. Snad se to třeba za těch čtrnáct dnů zlepší a budeme moct jít do kabiny a udělat si regeneraci, protože bez toho profesionální fotbal opravdu dělat nejde.
Jak jste vyplnil fotbalovou prázdnotu zaviněnou pandemií koronaviru?
Snažil jsem se každý den nějak uzpůsobit tak, abych ho něčím vyplnil. Ráno jsem chodil cvičit, přes odpoledne jsem byl doma s dětma. Chodili jsme na venkovní hřiště, kde jsme si kopali, nebo jsme jezdili na kole. Večer jsem pak chodil běhat. Mezitím jsem doma něco udělal, třeba jsem uklidil sklep. Myslím, že se mi to docela povedlo a hned to tam vypadá jinak (smích). Zároveň jsem nám všem připravil kola, takže teď můžeme všichni jezdit. Ale byla to nová a nepříjemná situace, protože jsem byl zvyklý každé ráno vstát a odjet na trénink.
Když pandemie v Česku vypukla, patřilo k nejpostiženějším oblastem okolí Litovle a Uničova, odkud pocházíte a kde máte rodinu. Bál jste se o ně?
Brácha s rodinou žijí v Litovli, který byl úplně izolovaný od okolního světa. Byli zavření v bytě a když jsme si každý večer volali, tak říkal, že to fakt bylo na palici. Na tohle vůbec nebyli připravení. S dětma je to v tom bytě daleko složitější. Ale přečkali to, už chodí do práce, děcka sem tam ven, takže z toho vyvázli dobře. Rodiče žijí ve Šternberku. Byl jsem se za nimi podívat a jsou v pohodě. Jezdí na kole, chodí na procházky, na zahrádku a hlídají se.
Na konci dubna oslavíte 42. narozeniny. Bude možnost něco vypsat do šatny, když do ní nemůžete?
No, teď to spíše vypadá na nějaký kabanos na ohni (smích). Nevím, třeba se věci nějak pohnou, nebo to o pár dní odložím. Ale klukům určitě něco nachystám.
Rozhodnutí pokračovat ve fotbalové kariéře i v příští sezoně stále platí?
Jo, cítím se dobře. Pauza mi pomohla k tomu, že jsem snad stoprocentně doléčil zraněné koleno. Zase jsem to trošku naposiloval a cítím se dobře nachystaný. Chtěl bych ještě sezonu pokračovat. Když stíhám, tak by byla škoda končit.
O nové smlouvě jste se už v Opavě bavili? Budete se rozhodovat podle toho, zda se zachráníte?
O něčem diskutujeme. Řekli jsme si, že se sejdeme, abychom to nějak finalizovali. Myslím, že je to na dobré cestě. Zároveň věřím, že se v lize zachráníme. Snažím se být pozitivní, proto jsme o případném sestupu vůbec nemluvili.
