Hlavní obsah

Costovi ve Spartě končí smlouva. Neví, co bude dál, ale v Praze by rád zůstal

Karel FeltSport.czPrávo

Hned po svém příchodu do Sparty v létě 2013 prožil rodák ze zimbabwského Harare Costa Nhamoinesu sezonu snů. Na jaře 2014 se na Letné slavil titul, domácí pohár i český Superpohár. A od té doby nic. Kostíkovi, jak mu říkají spoluhráči i fotbaloví fanoušci, po sezoně skončí smlouva. Zatím neví, co bude, ale rád by ve stověžaté metropoli zůstal. „Praha je můj druhý domov,“ přiznal v rozhovoru pro Sport.cz a Právo.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Costa ze Sparty a jeho roznožka.

Článek

Co bude se čtyřiatřicetiletým bojovníkem? Sparta zatím neodkrývá karty letní přestupové rošády. Ale borců, jako je Costa, který hraje od podlahy, je tvrdý jako křemen, ale umí také smrtelně udeřit ze vzduchu, přitom mu nechybí rychlost, v lize moc není. On jen pokrčí rameny... „Stále mám platnou smlouvu a tu dodržím. Dál se uvidí."

Pomáhal by mladým Afričanům

Dobře si však uvědomuje, že čas nezastaví. „To je fakt, ale ani tohle ještě neřeším. Je mi čtyřiatřicet let, vím, že se konec aktivní kariéry blíží, já chci hrát co nejdéle. Pochopitelně mám v hlavě nějaké myšlenky a představy, zatím o nich nechci mluvit, nechávám si je pro sebe. Soustředím se na fotbal," praví trochu tajemně.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Costa v objetí se spoluhráči po vstřeleném gólu během přípravného utkání s Jihlavou.

Ale z jeho slov je znát, že se mu z Prahy nechce. „V Praze a samozřejmě ve Spartě se cítím opravdu dobře. Praha je můj druhý domov, je mi tu fajn, stejně jako když jsem v rodném Harare a Zimbabwe. Zatím ale opravdu teď budoucnost neřeším," říká a přeci jenom jednu z variant svojí budoucnosti naznačí: „Naučil jsem se trochu česky a chtěl bych to využít. Třeba když sem přijdou mladí hráči z Afriky, mohu jim pomoci. Jak s jazykem, naučit je trochu česky, tak je seznámit se životem tady, s mentalitou, kulturou. Pro mladé Afričany, pokud nepřijdou do země, jejímž jazykem mluví a znají alespoň trochu její mentalitu, je to hodně náročné. A já bych jim mohl předat svoje zkušenosti, a nejen fotbalové."

Chyběli mu kamarádi

V úterý si po dlouhé době zase zahrál fotbal, Jihlavě dal v přípravném utkání dokonce gól. Jarní zdravotní patálie už jsou pryč, cítí se zase silný. „Hlavně aby zdraví drželo," přeje si. Když byla liga v půlce března přerušena, uvízl v Praze. „Nešlo odletět, když byly zavřené hranice, a tudíž i letiště, nelétalo se. Neměl jsem možnost dostat se domů do Zimbabwe. Musel jsem zůstat," přizná.

Týdny bez přátel i fotbalu už bere jako nepříjemnou vzpomínku... „Jsem moc rád, že znovu budeme hrát soutěžní zápasy. Bylo to ale dlouhé čekání na fotbal. Čas jsem trávil převážně doma, četl jsem si, telefonoval s rodinou. Když později byla možnost jít ven, chodil jsem si večer zaběhat. Doma jsem se strašně nudil. Jsem fotbalista, zvyklý trénovat a hrát, trávit hodně času se spoluhráči na hřišti nebo v kabině. Často jsem telefonoval rodině v Harare."

"Zajímalo je tam, jak to vypadá s koronavirem v Česku a mne samozřejmě jak je to v Harare. Nebylo to tam tak hrozné jako v Evropě. I v Zimbabwe jsou také nakažení koronavirem, ale není jich tolik. Doufám, že to vydrží," vypráví sympaťák s černou čelenkou.

Přesto mu ke spokojenosti hodně chybělo. „Pochopitelně přátelé, neviděli jsme se v kabině, nemohli si zajít někam posedět, dát si kafíčko. S Benjaminem Tettehem a Georgesem Mandjeckem kamarádím nejvíc. Telefonovali jsme si poměrně často, ale to není ono, když se nemůžete vidět naživo," netají, co ho trápilo.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Fotbalisté Sparty Praha Srdjan Plavšič a Costa oslavují gól na 1:0 během utkání s Příbramí.

Ještě jednu trofej

Přišel jako levý bek, časem se přeškolil na levého stopera. S tím ale nemá problém. „Je mi to jedno, záleží na trenérovi, kam mě postaví, jaké mi dá úkoly. Třeba to zkusím i v útoku (směje se). Hlavně chci hrát. Sice jsem v poslední době nastupoval víc na místě stopera, ale levého beka bych také zvládnul. Teď hlavně musím trenéra přesvědčit, že patřím do základní sestavy. Jsem fotbalista a chci hrát," zdůrazní.

Costa a Bořek Dočkal jsou poslední pamětníci ve sparťanském týmu, kteří pamatují to báječné a nezapomenutelné jaro 2014, kdy získal i cennou individuální trofej pro nejlepšího cizince ligy... „Krásně se na to vzpomíná, ale už je to dávno. Chtěl bych se Spartou ještě vybojovat nějakou trofej. Sparta mi hodně dala a já ji to chci vrátit na hřišti. Ale nemá smysl o titulu nebo poháru jen mluvit. Musíme makat, ukázat na hřišti, jak moc o trofeje stojíme a nějakou přinést na Letnou," konstatuje.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Sparťan Costa během utkání v Liberci.

Tato sezóna určitě nebude v historii Sparty patřit k nejlepším. Titul je nedosažitelný, i do první šestky je to zatím daleko. Přesto nemusí skončit krachem. Sparta má ještě šanci vyhrát MOL Cup, musí ale udělat ještě dva poslední a nejtěžší kroky... „Jako fotbalista chci vždycky vyhrávat, každý zápas. Takže na konci sezony bych chtěl tuhle trofej zvednout nad hlavu. I ta je cenná, když už na titul nedosáhneme," říká přesvědčivě Costa.

Reklama

Související témata: