Baroš je v lize nenahraditelný, říká bývalý ostravský kanonýr

„Milan je bezesporu jeden z nejlepších hráčů české historie. Co dokázal a jaká byla jeho cesta z Vigantic až k výhře v Lize mistrů a pak zase zpátky do Baníku, je skoro neuvěřitelné," říká Barošův předchůdce v útoku Baníku Daněk, kterého fanoušci stejně jako Baroše a Ličku vybrali v roce 2007 to Týmu snů Baníku.

„Osobně bych si moc přál, aby hrál dál protože v lize nevidím nikoho, jako je Milan. Kdyby byl neustále v tréninku, tak by klidně ještě pár sezon mohl přidat. Bohužel asi doplatil na to, jakým stylem hrál. Byl to buldok, který se nebál rány. A to se po více jak dvaceti letech kariéry musí projevit. V posledních letech byl stále častěji zraněný a asi i to mu vzalo tu chuť a motivaci hrát dál," přemítá Daněk.

Na Barošovi si kromě jeho hráčských předností Daněk cení i jeho vztah ke klubu, v němž v roce 1998 debutoval v první lize. „Ať byl Milan, kde byl a Baník na tom byl jakkoliv, vždy se k němu hlásil. I ve chvíli, kdy se vůbec nevědělo, zda Baník přežije neváhal a pomohl mu. Vždy mu na Baníku záleželo a nebyly to jen řeči (v roce 2012 dal Baníku milion korun za dres, v němž Ostrava v sezoně 2003/04 získala mistrovský titul. Polovina šla klubu, polovina hráčům, kteří v tehdy zadluženém klubu přišli o prémie a bonusy - pozn. aut). Měl obrovskou zásluhu na tom, že Baník vůbec přežil a nyní je tam, kde je. Společně s majitelem kubu Václavem Brabcem vrátili Baník mezi nejlepší týmy v lize," má jasno Daněk.

Baroše v minulosti krátce vedl jako trenér. V roce 2000 dělal asistenta Rostislavu Vojáčkovi. Už tehdy Daněk tušil, že v Ostravě roste fotbalový klenot. „Jeho fyzické parametry byly skvělé. Byl rychlý, výbušný, nebojácný a nesmlouvavý v pokutovém území. To jsou dobré předpoklady pro kvalitního útočníka. Dokázal rány rozdat, ale také jich spoustu schytal a nikdy nebrečel," popisuje Daněk přednosti Milana Baroše.

„V pokutovém území byl jako doma. Pořád viděl balón a nečekal na přihrávku. Hledal si místo, aby se do šance sám dostal. Naprosto typické pro něj bylo to, že mezi ním a přihrávajícím hráčem byla pořád ulice, ve které se nenacházel obránce a bylo tak snazší mu přihrát," oceňuje Daněk a chválí i jeho práci s míčem.

„Po technické stránce byl skvělý. Tak jako já nebo Verner Lička si dával záležet na prvním dotyku s míčem, zpracoval míč na prsou a následovalo pohotové a zpravidla přesné zakončení," říká dvojnásobný československý šampion s Baníkem. „Určitě mu pomohlo jak to, že odešel brzy do zahraničí, kde se mohl učit od těch nejlepších, tak to, že se v reprezentaci potkal s Honzou Kollerem, se kterým v nároďáku utvořili dnes legendární dvojici," připomíná Daněk.

Baroš, to nebyly jen fotbalové titulky. Často se probíraly i jeho průšvihy. „Milana buď milujete, nebo jej nenávidíte. A věřím, že těch prvních je drtivá většina. Bohužel to, co jiným prošlo, Milanovi ne. Ano, měl úlety a mohl si to více pohlídat, ale myslím, že zase tolik jich nebylo. Většina z toho byla buď bulvárem vymyšlená, nebo nafouknutá do obřích rozměrů, protože značka Baroš se dobře prodává. Kdyby měl tak špatnou životosprávu, jak se uvádělo, tak by nikdy nemohl hrát fotbal tak dlouho na takové úrovní," je si jistý Daněk, jenž v současnosti vypomáhá v baníkovské fotbalové akademii.

A v klubu by rád i nadále viděl i Baroše. „Jednoznačně. Neznám jeho plány, ale nechci si Baník nyní bez něj představovat. Má to složitější, protože žije s rodinou v Praze a spousta věcí v klubu na dálku dělat nejdou. Ale pokud existuje alespoň minimální šance, tak by měl v klubu na jakékoliv pozici zůstat. Jsem si jistý, že o tom s majitelem klubu Václavem Brabcem mluvili a jsou nějak domluvení," říká Daněk