Článek
„Srdce by chtělo hrát dál, hlava taky, vůli mám. Ale tělo už prostě nemůže a musel jsem na vrcholové úrovni přestat," vysvětluje autor 36 branek v české nejvyšší soutěži. „Po sedmi operacích kolen jsem měl posledních pět let zdravotní problémy. Ani si už nepamatuji, kdy jsem odehrál zápas bez prášků," říká.
Momentálně trénuje ve čtvrté chorvatské lize tým Slavonac Komletinci, za který občas ještě i nastoupí. „Ale víceméně hraji jen když musím. Určitě nemám našetřeno tolik, aby mě působení ve čtvrté lize uživilo. To je spíš jen takové kapesné," říká rodák z Vinkovce. Letošní rok je pro něj ve znamení velkých změn.
Andrej Kerič s manželkou.
V červnu se oženil. V listopadu čeká narození prvního potomka. A vedle studia trenérské licence začal pracovat jako obchodní manažer. „Hledal jsem něco, u čeho bych měl i dostatek volného času na fotbal. Proto u jednoho pivovaru dělám v Chorvatsku prodejce. Jsem v terénu a nabízím naše pivo. Sednu do auta a chodím po obchodech či barech a sjednávám objednávky," popisuje svou náplň práce.
A přiznává, že coby bývalý fotbalista má občas dveře v kšeftu otevřenější. „Moje jméno mi docela pomáhá při prodeji na fotbalových akcích, turnajích a podobně. Jde to o něco lehčeji," libuje si.
Útočníci Sparty Andrej Kerič (vlevo) a Léonard Kweuke.
Nejlepší časy prožil na severu Čech v sezoně 2008/2009, kdy se stal s 15 trefami nejlepším kanonýrem české ligy. Tehdy se jeho jméno skloňovalo i v souvislosti s chorvatskou reprezentací. Tuzemskou nejvyšší soutěž stále podrobně sleduje a překvapuje ho, že v základní části nastřílel nejvíce branek (12) Kanga jako záložník. „Útočníci by se nad tím asi měli zamyslet... Ale holt Lafata byl fenomén. Nikoho s takovým čuchem na góly jako měl on dnes v české lize nevidím," hodnotí Kerič, první král střelců coby cizinec, nepočítáme-li Slováka Ivanu.
V tuzemsku se objevil v zimě 2008 a hned začal zářit. V prvních šesti zápasech nasázel pět branek. „Na začátky vzpomínám snad nejvíc. Všechno pro mě bylo nové. Pamatuji si, že v Chorvatsku se starší hráči šetřili, všude byli poslední, do tréninku se jim moc nechtělo a všechno neustále okecávali. A tady jsem viděl borce jako Nezmar či Janů, jak jsou všude první a jdou příkladem. Na to jsem z Chorvatska zvyklý nebyl. Začátky byly asi nejtěžší, ale začal jsme střílet góly a naučil se jazyk, což mi je ulehčilo," vzpomíná Kerič, jak vlétl do české nejvyšší soutěže.
Andrej Kerič s oceněním pro nejlepšího cizince Gambrinus ligy
Pod Ještědem vydržel tři roky. Pak si ho vyhlédla pražská Sparta. Jenže v dresu nejslavnějšího českého klubu začal uvadat. „Na jednu stranu lituju, že jsem tam šel. Kdybych to mohl vrátit, určitě bych se rozhodl jinak, protože tam to nedopadlo dobře. Ale člověk musí žít se svým rozhodnutím, nikdo nemůže garantovat, že by to nedopadlo ještě hůř," konstatuje dnes.
Kde se podle něj stala chyba? „Možná jsem byl příliš netrpělivý a všechno chtěl hned. Nesmířil jsem se s tím, že dva zápasy hraju a jeden sedím na lavičce," nabízí svůj pohled.
Nedostatečnou vytíženost řešil hostováními. Nejprve v Teplicích pod koučem Petrem Radou. „Jeden z nejlepších koučů, který mě kdy trénoval," chválí ho. A později znovu na Stínadlech pod Zdeňkem Ščasným. „Ten mi řekl, že hrát nebudu, že z rozhodnutí klubu musí šanci dostávat Mahmutovič," prozrazuje. A když měl odejít na hostování do Příbrami, na posledním tréninku se zranil. „Závěrečný rok na Spartě jsem tak promarodil, a na Letné skončil," povídá Kerič. Poté si zahrál v Lucembursku, Slovensku i Maledivách, ale tak jako U Nisy již nikdy neválel.
