Čelůstka vyhlíží velký debut a říká: Byla to pro mě strastiplná cesta

Je to splněný sen! Byla to pro mě strašně strastiplná cesta. Je mi 29 let, udělal jsem během kariéry spousty špatných kroků a rozhodnutí. Ale na nich jsem se vlastně učil. Nemůžu říct, že jsem už dostatečně poučený, protože chyby přicházejí, ale záleží, jak člověk na ně zareaguje, jak se nimi vyrovná a jestli si z nich něco vezme. Věřím, že jsem se z každé chyby poučil, a i to mě dostalo do tohoto skvělého týmu. Těší mě, že i já jsem mohl pomoct této partě k postupu.

Je opravdu zásluha bráchy a rodičů, že dnes ještě hraju. Bylo mi tenkrát asi 22 let, nestál jsem si za svými názory, měnil klub po půl roce. Nechal se odtahovat od fotbalu jinými lidmi. Fotbal mě přestával bavit, někteří lidé mi ho zprotivili a já si řekl, že to nemá dál smysl. Ondra byl ale rezolutně proti. Řekl mi, že jsem tolik času, potu a krve neobětoval tomu, abych to teď zabalil.

Nevnímám ji. Na zápas s Jabloncem se opravdu moc těším. Čeká mě první ligový start v kariéře, člověk se nesmí bát, musí se těšit a dát do tohoto nádherného momentu všechno.

Fakt neuvěřitelné číslo. Přisuzuju ho naší organizované hře, vzadu jsme ve čtyřčlenné obraně hráli komplet společně 29 zápasů. Věděli jsme, co jeden od druhého čekat. Známe se a víme, kdy zaskočit jeden za druhého. K tomu musíme připočíst ještě Honzu Jeřábka, štít před námi, který to čistí. Nesmím ale opomenout celý tým, v deseti lidech bráníme, ale i útočíme.

Vyhrkli mi slzy dojetí, když za mnou přišla na hřiště moje žena s naším pětiměsíčním synem. Ještě teď s odstupem času se mi vrhají slzy do očí. I manželka byla stěžejním bodem v tom, že se mi to povedlo. Hrozně mi pomohla.

Prožívá. Chodila pravidelně na každé domácí utkání, dokonce jezdila často i na venkovní. Když otěhotněla, zakázal jsem jí jezdit na zápasy, protože to vážně moc prožívá, je u nich hrozně nervózní a já věděl, že by jí to nedělalo dobře, takže měla ode mě zákaz. Kousala se, ale věděla, že by byl problém, takže moje nařízení nakonec přijala. Měla být doma i na poslední zápas s Vyšehradem, ale ona je zkrátka mistr překvapení. Opravdu jsem nečekal, že dorazí. Jak říkám, jakmile jsem je uviděl, bylo to pro mě nejvíc. Podlomila se mi kolena. (úsměv)

Než jsme se poznali, moc mu nerozuměla. Ale postupně zvládla základy. Hlavně se mi líbí, jak je do toho zapálená, když dorazím domů, probíráme spoustu věcí. Ona je v tomhle skvělá. Přijdu třeba s horší náladou a dokáže mě rozebrat tak, že jsem hned veselý. V ní mám obrovskou podporu, je alfa omega celého úspěchu, který se teď děje. Jsem za ní strašně rád a moc jí děkuju.

Ano! Je to kouzelné. Zažívám obrovsky povedené období a jsem za něj strašně vděčný.

Žena chtěla. Říkala, že by se jí to i líbilo, ale já to odmítl. Chtěl jsem, aby nesl jiné jméno, na Matteovi jsme se oba shodli. Přála si, aby tam byla i dvě t.

Musím říct, že se vyspím dobře, protože žena dělá pro mě maximum. Dokáže se vžít do mojí situace. Po koronavirové pauze, kdy jsem měl fakt náročné období, mi dokázala vytvořit zázemí tím, že když malý plakal, šla s ním třeba do druhého pokoje. Dělala mi prostě komplet servis, abych byl připravený na každý zápas. Má můj obrovský obdiv a respekt.

Snažím se, byť ona bude určitě tvrdit, že ne (smích). Ví, že když přijdu domů, ještě se na sobě snažím pracovat, co se týče protahování a posilování. Ale každou volnou chvíli jsem věnoval jim. Pro mě je malý štěstí, hraju si s ním často a rád. Máme z něj oba dva ohromnou radost.