Článek
Když vás před třemi lety vyhnali ze Sparty a vy jste přicházel do Plzně, asi vás ve snu nenapadlo, že nastartujete takový fotbalový boom... Nejdříve vítězství v domácím poháru, pak ligový titul, teď tažení za vidinou Champions League a k tomu všemu výstavba nového stadionu, to vše musí znít jako sen.
Pamatuji se, že jsme při prvním pražském sezení s funkcionáři Plzně pojídali suši a mně vůbec nezajímaly finance, které mně v Plzni nabídnou. Ptal jsem se jen na budoucnost, na plány a fotbalové představy, na to, zda mi angažmá nabízí provinční klub žijící jen z toho, že vychová mladého hráče a šmahem ho prodá dál. Nemínil jsem totiž odcházet do Plzně jen proto, abych tam zakončil kariéru.
Tehdy jste slyšel spoustu slibů a vábných perspektiv, které se po třech letech skutečně naplnily...
Naplnily? Spíše bych řekl přeplnily, protože vedení klubu kolem pana Šádka nelhalo, i když nešlo o jednoduchou cestu. Ale třeba už příchodem čtyř hráčů ze Sparty, kteří dorazili do Plzně se mnou, anebo poté angažováním trenéra Vrby se začala naplňovat. Mohl jsem počítat s tím, že s Plzní třeba vyhrajeme domácí pohár, protože uspět v něm je přece jen jednodušší, ale ve snu mně nenapadlo, že s ní získám titul, že během jednoho ligového ročníku překonáme tolik rekordů, že budeme hrát kvalifikaci o Ligu mistrů. Něco podobného se může těžko opakovat, protože pro mě, stejně jako pro dalších patnáct hráčů v kabině to byla sezóna snů.
Lze ji vůbec překonat? Může fotbalová Plzeň dosáhnout na domácí scéně ještě víc?
Porovnám-li ligové zápasy, v nichž jsme měli v uplynulé sezóně štěstí a vyhráli a duely, ve kterých jsme naopak hráli špatně a prohráli, vychází mi vyrovnaná rovnice. Takže odpověď je jasná – jde to. Tedy, pokud budeme bodovat i v zápasech, kdy se nám hra dařit nebude.
Pavel Hovráth s manželkou a s cenou Král ligových trávníků, kterou získal v loňské sezóně.foto: Právo/Petr Hloušek
Takže plzeňský cíl je před nastávající sezónou jasný – obhájit titul.
V šatně se o něčem podobném nemluví. A ani trenér se o takovém cíli nezmínil. Možná klubové vedení podobné plány spřádá, ale za námi s nimi nikdo nepřišel. Pro nás bude podstatné dál hrát fotbal, který má hlavu a patu, jenž baví nás a doufám, že dál bude bavit i diváky. A pokud se to bude dařit, můžeme myslet na body. Dopředu však říkám, devadesát bodů v nastávajících třiceti ligových kolech nezískáme.
Na titul však myslet můžete. Zvláště, když vás mistrovský celek je po letním doplňování rozhodně silnější, než byl loni...
Slabší rozhodně nejsme. Ze základní sestavy odešel jen Rezek, zatímco se objevili tři fotbalisté, kteří okamžitě zapadli do našeho herního systému. Nadprůměrný talent Pilař, rychlý hráč ovládající balón levou i pravou nohou, mladý Hora, hodně šikovný fotbalista, jenž dal před rokem přednost Slavii, kde odehrál celou sezónu a s nimi Marián Čišovský, který naskočil okamžitě do základní sestavy, aniž by potřeboval čas na rozkoukání.
S plzeňským herním systémem nové posily problém neměly a nemají, ale co s přijetím v kabině?
Když přijde do mančaftu fotbalista, ani s kabinou problémy nemá. A ti tři fotbalisty jsou.
Takže snáší i pověstné žertíky a šprýmy kapitána Horvátha?
Zase tak dlouho u nás nejsou, aby se stali jejich terčem. Vše probíhá v klidu, ani ponožky jsme jim nerozstříhali. A i kdyby se objektem vtipkování stali, nebudou s tím mít problém. Natolik už jsem je prohlédl.
Zatímco loni táhlo fotbalovou Plzeň čtrnáct, patnáct hráčů, v nové sezóně jich pomýšlí na místo v základní sestavě minimálně osmnáct. Nemůže být podobný přetlak kontraproduktivní? Vždyť všichni přece chtějí hrát...
Podstatné budou výsledky. Samo sebou, že hrát chtějí všichni, zároveň si ale každý dobře uvědomuje, že odtáhnout celou sezónu ve dvanácti třinácti lidech není možné. Zvláště, kdyby se nám podařilo postoupit do základní skupiny Ligy mistrů nebo Evropské ligy, k čemuž máme po prvním zápase v Trondheimu blízko.
Kapitán Plzně Pavel Horváth slaví titul.foto: Právo/Jan Handrejch
Mluvíte o Evropské lize. Volíte raději jistotu, která vám po případném vyřazení Trondheimu nabízí účast v základní části druhé evropské klubové soutěže? Nechcete se porvat o postup do Champions League?
Nory jsme ještě nepřekročili a mám pořád obavy, aby se nám neproměněné šance v Norsku v domácí odvetě nevymstily. Ale i kdybychom přes ně postoupili, bude hodně záležet na losu. Evropskou ligu bychom měli jistou a všechno další by představovalo nadstavbu, o kterou jsme celý rok hráli a o níž jsme snili. Možná, že naší výhodou je, že spousta mladých kluků kolem mě je natolik bezstarostná, že si ani neuvědomují, co nás čeká a o co hrajeme.
V domácí lize si to uvědomovat budou?
Sebevědomí nám nechybí, podstatné bude, abychom hráli pořád stejně a hlavně odstraňovali chyby, jež se v našich výkonech pořád objevují. Pak půjdeme nahoru.
Kdo by vám měl na cestě za ligovým primátem nejvíc konkurovat?
Jasně že Sparta, protože pro ni neexistuje jiný cíl než titul, předpokládám ale, že v popředí tabulky se bude pohybovat dalších čtyři pět mužstev, které budou chtít do evropských pohárů. Určitě Jablonec, podle mého Mladá Boleslav, která dobře posílila, hodně jsme zvědav na Slavii. Má mančaft poskládaný z mladých hráčů a třeba na jaře u nás v Plzni nehrála vůbec špatně.
