Článek
Na pravidelnost či stálost výkonu lze totiž nabalit snad všechny neduhy, které volejbalisté v Itálii ukázali. Sebrali sice povinné výhry, ale stejně tak i „povinné“ porážky proti silnějším. V Modeně a Turíně ale zaujal nejvíc způsob, jakým si sami uměli zápasy zkomplikovat.
Je sice velkým plusem, že reprezentace pokaždé vyhrála první set, jenže co je to platné, když od druhé, a nejpozději třetí sady její výkonnost spadne níž. A bohužel ne o level či dva. I z hodnocení hráčů a trenéra Jiřího Nováka bylo po vyřazení znát zklamání. Nešlo ani o fázi, v níž národní tým skončil, ale o způsob.
Výstižný byl Novákův souhrn po pondělní porážce s Belgií 1:3: „My jsme schopní zahrát perfektní volejbal. Vyhrát první, potažmo druhý set, a pak úplně odejít. Ale ve všem.“
Navíc se neopakovala jedna chyba, ale vícero chyb od vícero hráčů. S tím se samozřejmě v krátkodobém turnaji těžko pracuje. Důležité ale je, že se Novákovi zároveň podařilo najít důvod. Mnoho z nich nehrálo důležité role ve svých týmech. I proto mění například univerzál Marek Šotola angažmá v Turecku.
Neobjevím Ameriku, když v tomto sloupku napíšu, že sport je hlavně o hlavě. Jenže na Češích bylo až moc vidět, jak ji mají po pár neúspěšných výměnách dole. Přitom třeba právě Belgičané v osmifinále ukázali, jak mají hrát hvězdy svého týmu. Ferre Reggers i Sam Deroo byli v prvním setu neviditelní, ale nenechali se tím rozhodit, a naopak ještě přidali. To Čechům v těžkých zápasech chybělo.
Jako částečnou omluvou poslouží, že se do týmu zapojila řada mladých hráčů. Matěj Pastrňák, Štěpán Svoboda, Antonín Klimeš. To jsou hráči, na nichž má reprezentace v budoucnu stát a je fajn, že se do ní prosazují už ve svých dvaceti letech, protože přechod do seniorské kategorie není ve volejbale snadný.
Na závěr si dovolím jednu poznámku pod čarou. Zažít evropský šampionát v Mekce volejbalu byl skvělý zážitek. Jenže pouze ve chvíli, kdy hrála domácí reprezentace. Jinak návštěvnost utkání neodpovídala důležitosti duelů. Na základní skupinu v Modeně nepřišlo na neitalské zápasy ani jednou více než tisíc diváků. V moderní hale, která pojme pět tisíc fanoušků, tak byla atmosféra místy opravdu trudná. Snad až na věrný kotel rodinných příslušníků českých hráčů.
