Článek
Tři vstřelené góly a také tři největší zážitky. To jsou pro Jiřího Jarošíka vzpomínky na nejprestižnější české derby. „Určitě se mi vybaví jaro 2000, kdy jsme doma smetli Slavii 5:1 a hned po zápase tak mohli slavit mistrovský titul. O rok později jsem se na jaře trefil v divokém derby, které i díky hattricku Pavla Kuky skončilo 4:4. Na podzim téhož roku jsem pak jediným gólem rozhodl derby na Strahově.“
Pokud Sparta v Generali Areně sešívané porazí, vyhraje i osmý zápas od začátku sezóny a překoná tak svůj vlastní rekord Gambrinus ligy. Velký podíl na tom má po návratu ze Zaragozy také Jarošík.
„Jako že bych Spartě přinesl štěstí? Štístkem je v Čechách přece Vláďa Šmicer,“ usmívá se a přenechává tuto „profesi“ velkému slávistovi. „Je sice hezké, že vládneme lize. Pořád mě ale štve vyřazení z evropských pohárů,“ uvědomuje si Jarošík.
| Tři Jarošíkovy trefy v derby |
| Slavia – Sparta 1:3 (1. prosince 2000 na Strahově) |
| Sešívaní sice Kukovým gólem vedli, pak ale současný letenský kouč Hašek vyrovnal a Jarošík v 77. minutě rozhodl. Rohový kop rozehrál Koloušek a urostlý záložník byl u míče dřív než brankář Černý. |
| Sparta – Slavia 4:4 (16. března 2001 na Letné) |
| To nebylo derby, ale kanonáda! Odstartoval ji právě Jarošík, který v 8. minutě střelou z hranice šestnáctky otevřel skóre. Tím všechno teprve začalo, sešívaní díky Kukovu hattricku a vyrovnání Kuchaře v samém závěru odvezli bod. |
| Slavia – Sparta 0:1 (13. října 2001 na Strahově) |
| Patřil k nejagilnějším postavám derby a v 80. minutě také po rohu rozhodl. Jeho hlavičku gólman Václavík nejdříve vyrazil, vzápětí však Jarošík brankáře prostřelil. |
Dobře rostlá Jedle
„Jirka je taková klidná síla. A velká síla. U hráčů má ohromný respekt. Už jen tím, co odehrál. Navíc má formu a určitě i výhodu své figury. Když má chlap 195 centimetrů a ještě něco umí, dobře se to doplňuje,“ pochvaluje si první kouč Martin Hašek.
Zkušenosti se v bitvách nesmiřitelných rivalů cení. A bývalý hráč Chelsea, Celtiku či Zaragozy jich má na rozdávání. „Měla by to v pondělí být má výhoda. Těším se, že bude plný stadión, což se v české lize moc často nestává.“
Ještě nedávno si užíval velké zápasy na San Bernabeu či Camp Nou. Teď se vrátil do české reality, kde je z poloprázdných ochozů slyšet každý výkřik závistivých zoufalců...
Jiří Jarošík v dresu Zaragozy (v bílém) bojuje o míč s Cristianem Ronaldem z Realu Madrid.foto: ČTK/AP/Alvaro Barrientos
Těžko si znovu zvyká na nefotbalové prostředí
„Atmosféra na stadiónech mě po návratu mrzí asi nejvíc. Fotbal hrajeme pro sebe, pro klub, ale také pro diváky. A třeba prostředí při posledním utkání v Ostravě vůbec fotbalové nebylo. Nestačil jsem se divit, jak nám i mladí protihráči nadávali. Pak se to rychle přenáší na lidi.“
Jarošík má doma rekordní sbírku mistrovských titulů z české, ruské, anglické a skotské ligy. Na hřišti s ním většinou nic nehne. „Jako mladý jsem takový nebýval. Vadilo mi třeba, když na mě trenér od začátku zápasu křičel. Teď už mě ovšem rozčílí máloco. Naposledy asi utkání v Plzni, kde po každém verdiktu doráželo na rozhodčího pět, šest protestujících hráčů. To jsem si připadal jako na zápase Real – Barcelona,“ kroutí hlavou.
Jiří Jarošík ještě v dresu Chelsea.foto: ČTK
Velká posila ze španělské ligy
Hašek s Jarošíkem ještě sám hrával, teď ho vítá jako velkou posilu. „Má za sebou velice bohatou hráčskou minulost. Ve Spartě už působil, takže u něj odpadla potřeba adaptace. Ještě v minulé sezóně hrál španělskou nejvyšší soutěž, což samo o sobě hovoří o jeho kvalitách,“ poukazuje trenér.
Teď je před Jarošíkem výzva jménem derby. Rád by se v něm po deseti letech zase trefil. „Ve Španělsku jsem dokázal dát tři góly během měsíce, ale jinak zvládám tak dvě, tři branky za celou sezónu. Velkou převahu máme při standardkách, na které se mnou chodí také Leo Kweuke a další. Nějaká šance snad i v derby přijde,“ těší se letenský navrátilec.
