Článek
Od smolně prohraného zápasu o bronz na domácím mistrovství světa v Českých Budějovicích uplynulo už osmnáct měsíců, během nichž národní tým ale zaostává prakticky v každé konfrontaci s Finskem, Švédskem a Švýcarskem. Doplatil už na to při únorové olympiádě a nepomohla ani letní trenérská změna.
Pod americkým koučem Brianem Idalskim, který nahradil na střídačce Carlu MacLeodovou, dokázaly Češky vyhrát v této sezoně pouze jediný ze šesti zápasů na evropské tour. Z obou turnajů tak vezly poslední místo, a hlavně v nich daly celkově pouhých sedm branek.
Bídná produktivita, v níž se odráží neschopnost správně řešit finální fázi útočných akcí, je nejvíc viditelným faktorem všech českých trablů. Jenže vázne i herní projev v obraně, slabinou se zdá i kondiční připravenost.
Národní tým tak vypisuje nejen konkurs na střelkyně gólů, ale obecně hledá tahounky. Hokejistky, které tuto roli úspěšně plnily v minulosti, zůstávají své pověsti dost dlužny a nikdo nový se neobjevuje.
Ano, v Klotenu i v Lahti šlo jen o přípravné turnaje, jenže moc optimismu z nich čerpat nelze. Žádné zlepšení nenastává, spíš je to jen zoufalé přešlapování na místě.
K čemu je reprezentantkám místy až drtivá herní převaha, když gól je pro ně nedostupná veličina. V pohádkovém duchu by se dalo říct, že pro ně začíná být nad zlato, jenže tento příběh nesměřuje ke šťastnému konci.
Trenéři i hráčky musí přemýšlet nad tím, jak změnit jeho a tím i svůj osud. Jako poslední impuls jim může koncem října posloužit závěrečný přípravný turnaj v Södertälje, protože hned týden po něm už startuje mistrovství světa v Dánsku a tam se reprezentantky musí hokejově prezentovat úplně jinak, pokud chtějí mít medailové ambice.
