Hlavní obsah

Potomek řeckých uprchlíků přivyká v Liberci zimě. Už mi tolik nevadí, říká Purzitidis

Hynek PreislerSport.czPrávo

Proti klubům z Řecka hrál Liberec již několikrát, řecký fotbalista se však v jeho dresu snaží prosadit vůbec poprvé v historii. Marios Purzitidis odehrál proti Bohemians 1905 celý zápas. A byť U Nisy působí teprve třetím měsícem, následující hodnocení remízy 1:1 pronesl plynulou češtinou: „Byl to těžký zápas, hodně o osobních soubojích. Bylo to vyrovnané, ale mohli jsme dát víc gólů, šance jsme na to měli. Bohužel se nám to nepovedlo," uvedl 21letý levonohý střední obránce. Česky umí výborně.

Foto: Radek Petrášek, ČTK

Zleva Matěj Pulkrab z Bohemians a Marios Purzitidis z Liberce.

Článek

„Sice pocházím z Řecka a ve škole jsem měl řečtinu, ale rodiče mě odmala česky učili. Mamka pochází z Česka a taťka se tu také narodil," vysvětluje Purzitidis.

Jeho předci totiž patřili ke zhruba 12 tisícům uprchlíků, kteří po řecké občanské válce v letech 1946-1949 našli azyl v tehdejším Československu. „Dědovi bylo nějakých sedm osm let, když odjeli vlakem. Bydleli ve Vrbně pod Pradědem, kde se poté setkal s babičkou a narodil se tam i můj táta. Když mu však bylo osmnáct, do Řecka se musel vrátil kvůli povinné vojně," líčí Purzitidis rodinnou historii, do které se narodil v roce 1999 v Soluni. „Do Česka jsem však jezdil za babičkou a strejdou na prázdniny každé léto, kdy nebyla škola," připomíná.

Jak se však ocitl v české soutěži? „Hrával jsem druhou řeckou ligu v Plataniasu. Ale jelikož jsem tam neviděl fotbalovou budoucnost, chtěl jsem pryč a začal hledat nové angažmá. Pomohl mi agent, který mluvil s Libercem a ten měl zájem," objasňuje.

Svou roli sehrála i znalost českého prostředí. „Chtěl jsem do Česka, mám dokonce i občanství. Je lepší, když se v zemi umíte domluvit. Rodiče zůstali samozřejmě v Řecku, ale před sedmi lety sem odešel i bratr. Hraje třetí ligu v Uničově," zmiňuje svého o tři roky staršího sourozence Parise Purzitidise.

Foto: Radek Petrášek, ČTK

Marios Purzitidis z Liberce.

„Bydlí v Olomouci, kde shodou okolností kdysi hrál jako kluk i táta. Ve fotbale nás s bráchou vždycky podporoval," podotýká Marios, který ve Slovanu uspěl na podzim na testech a v říjnu s účastníkem Evropské ligy podepsal smlouvu na tři roky. „Má všechny předpoklady být pro nás do budoucna platným hráčem," věří kouč Pavel Hoftych.

Kluci si ze mě dělají srandu

Ještě předtím ho však klub využil jako tlumočníka při oficiální tiskové konferenci před play off Evropské ligy s kyperským APOELEM. „Měl jsem radost, že můžu pomoci," blýskl se tehdy jazykovými znalostmi. „V kabině si ale ze mě kluci někdy dělají srandu, že občas řeknu něco špatně, ale to je v pohodě," culí se.

Na začátku listopadu si v Evropské lize sám zahrál, kdy debutoval v dresu covidem-19 zdecimovaného Slovanu na hřišti Hoffenheimu při prohře 0:5. V české lize si premiéru následně odškrtl v Teplicích. Utkání s Bohemians bylo teprve jeho třetím za Slovan. Jako stoper však nastoupil na neobvyklém postu ve středu zálohy.

„Už jsem tam však hrál, když jsem byl mladší. S Káfou (Karafiát) jsme si rozuměli, Jugy (Jugas) s Chalym (Chaluš) mi pomáhali a navigovali. Líbilo se mi tam, neměl jsme s tím problém," poznamenává k neobvyklé pozici. „Brácha mi po zápase říkal, že když budu takhle pokračovat, čeká mě dobrá budoucnost," prozrazuje.

Duel pro něj byl netradiční i vzhledem k velkému mrazu, na který není zvyklý. „Trochu mi byla zima, ale jinak v pohodě," říká. Českou zimu zažívá vůbec poprvé. „Už se do toho ale vžívám, už mi to tolik nevadí," uzavírá s úsměvem.

Reklama

Související témata: