Už je to frustrující. Slušný výkon, ale zase těsná prohra, trápí zaskakujícího kapitána Zbrojovky

Jsem přesvědčený, že s trochou štěstí ano. Plzeňští si sice vytvořili víc nadějných situací než my, ale nakonec dali rozhodující branku po závaru, nikoli z vyložené šance. To mě štve nejvíc.

Je to tak. Mohl jsem vyrovnat na 1:1, ale bohužel jsem poslal míč plzeňskému brankáři Staňkovi přímo do náruče.

Bylo to složité. Nabíhali jsme na centrovaný balon společně s Tondou Růskem. Předpokládal jsem, že zakončí on, ale míč minul. Já jsem neměl už moc času zamířit, prostě jsem do balonu jen trkl. Dopadlo to tak, jak to dopadlo.

Bylo to tak trochu vynucené tím, že Luďa Pernica, který u nás hostuje z Plzně, nemohl proti Viktorce nastoupit. Pavel Dreksa skončil pro změnu v karanténě. Takže jsme ve středu obrany nastoupili s Honzou Hlavicou, a až na ten jeden okamžik jsme to snad zvládli. Jako služebně starší jsem se snažil ujmout dirigentské role.

Je. Podobně jsme přišli o plichtu i před týdnem v Olomouci. A předtím jsme Zlín jasně přehráli, ale byla z toho jen bezbranková remíza. Po zbytek víkendu se pak vždycky cítím hrozně. Až když se v pondělí zase sejdeme na tréninku, trochu to ze mě s vidinou dalšího duelu spadne.

Jasně že věřím. Uděláme pro ni maximum. Do konce sezony zbývá ještě dost zápasů.

Vyplynulo to z toho, že Dreksa ani Pernica nebyli k dispozici, a já jsem asi v Brně ze všech nejdéle. Ujal jsem se této role rád, ale není to zase tak důležité. Pro nás je klíčové, abychom začali sbírat body, a nikoli to, kdo má pásku na ruce.

Nemáme zase tak široký kádr, abychom mohli sestavu nějak výrazně protočit. Takže uvidíme, jak to trenéři vymyslí.