Článek
Jak je složité skloubit ji s hráčskou kariérou?
Tohle není fyzicky tak náročná práce, jako když jsem tady sekal trávník. To už bych dneska nedal. Ale s tímhle problém nemám. Musím akorát přicházet trochu dřív na stadion a odcházet z něj o něco dýl.
Co všechno máte na starosti?
Pečuju o oblečení a dresy, ať už naše, béčka nebo přípravek. Peru po tréninku veškeré naše prádlo, aby bylo nachystané na další trénink. Pak se starám i o nějaké věci v kabině, aby byly připravené rozlišováky... Fuška to ale není. Prostě to hodím do pračky a pak pověsím. Nic složitého. (úsměv)
Do areálu stadionu přicházíte tedy už brzy ráno?
Denně kolem půl osmé. Máme sraz na trénink dopoledne v devět hodin, takže předtím si seberu suché prádlo nebo něco vyndám ze sušičky. Pak jdu na devátou na trénink, po jeho skončení zase seberu prádlo, které je špinavý a vyperu ho. V létě toho je míň, v zimě naopak víc. Vyperu i nějaké dětské dresy, pověsím a mám pak padla.
Kapitán Pardubic Jan Jeřábek v zápase proti Olomouci. Vpravo je Martin Nešpor.
Nevadí manželce, že zůstáváte na stadionu déle?
Ne, je na to zvyklá. Dřív, když jsem ještě sekal hřiště, chodil jsem domů ještě dýl. Teď už jsou tady na sekání jiní kluci, jenom občas, když si s něčím nevědí rady, tak jim poradím.
Jak vás práce kustoda naplňuje?
Baví mě, já byl vždycky zvyklej při fotbalu pracovat. Když jsme hráli s Pardubicemi nižší soutěže divizi a pak ČFL, dělal jsem řezníka, pak vzduchotechniku, vyráběl a montoval plastová okna, později se staral o trávník. Není to tedy pro mě nějak zvláštní, přijde mi to normální, i když někomu se zdá třeba divný, že chlap pere prádlo. Mně ne, dělám to už opravdu dost dlouho.
Nepopichují vás občas spoluhráči, že jste něco špatně vypral?
Občas si vzájemně něco řekneme, spíš ti starší si rýpnou. Lety (Jiří Letáček) má občas něco, já jim zase nadávám, když mi dávají věci svlečený naruby. (úsměv)
Dovolenou jste měl na rozdíl od ostatních hráčů trochu kratší, že?
První dva nebo tři dny v týdnu po skončení ligy jsem tady ještě byl a asi šestnáct dnů měl volno. Člověk si oddechl, na dovolenou mi vyšlo i počasí. Trávili jsme ji hlavně doma a po okolí. S manželkou, která pracuje ve škole v Prachovicích, kde dělá asistentku pedagogovi pro jednu holčičku, jsme byli taky u rodičů.
Takto se kapitán Pardubic Jan Jeřábek loni radoval z trofeje pro vítěze druhé ligy.
Za měsíc vyrazíte do druhé ligové sezony. Pro Pardubice bude náročnější v tom, že po výtečných výkonech vás budou soupeři brát už hodně vážně...
Určitě to bude letos pro nás složitější. Mně třeba vyhovuje, když nás podceňují, člověka to dokáže vybudit. Říká se, že druhá sezona bývá pro nováčka těžší. Když jsme postupovali do druhé ligy, taky se to tvrdilo. Uvidíme, sezona jede od nuly, musíme zase makat.
A zkusit opět proměnit azyl u Botiče v těžko dobyvatelnou tvrz. V minulé sezoně ji neprorazili ani čeští obři Slavia, Sparta nebo Plzeň...
V Ďolíčku se nám opravdu hodně dařilo. Takové ideální hřiště pro nás, zázemí není žádnej luxus, je to tam podobné jako tady na Vinici. Že ve Vršovicích jenom odehrajeme utkání, problém není. I u nás doma jsme hráli na hlavním hřišti jenom zápasy. V Ďolíčku je trochu jinej podklad než v Pardubicích, ale tohle jsou jen maličkosti.
Vedle top zápasů se Slavií, Spartou nebo Plzní vás v nadcházejícím ročníku čeká i derby s Hradcem Králové. Už se těšíte?
Bude to prestižní. I když proběhne v Ďolíčku a druhý v Mladé Boleslavi, kde bude hrát Hradec, určitě lidi přijdou. Tyhle duely jsou vždycky vyhecované, mezi lidmi to je velký zápas.
