Hlavní obsah

O jednu motivaci Gedeon ve čtyřiceti přišel, druhou si okamžitě našel

S představou, že se stane nejstarším hráčem, který kdy na domácí ligovou scénu vyrukoval, už se Patrik Gedeon rozloučil. Pražská Dukla s ním sice prodloužila smlouvu o další rok, takže v nejvyšší soutěži má garantované angažmá až do června příštího roku, ale ani to mu nestačí, aby překonal Bicana a rýsujícího se potencionálního rekordmana Blažka. Vždyť proti nim je hotový mladík, neboť čtyřicet mu bude teprve v červenci.

Foto: Vít Šimánek, ČTK

Kapitán Dukly Patrik Gedeon.

Článek
Fotogalerie

Netají, že touha stát se nejstarším ligovým plejerem ho znovu a znovu motivovala. I letos v zimě, kdy už se mu do přípravy na další ligové jaro příliš nechtělo.

Chuť cítí pořád. Věk ale také

„Doma jsem od manželky slyšel, abych se už na všechno vykašlal a vrátil se do Chomutova, odkud den co den za fotbalem do Prahy dojíždím. Anebo si dojednal angažmá v Mostu či někde v okolí. Jenže když únava odezněla, cítil jsem novou chuť pokračovat v lize dál," přiznává před startem jara Gedeon, že věk se zastavit nedá a on si častokrát opakoval, zda ve čtyřiceti přípravu ještě vůbec vydrží.

Vydržel. Měl totiž motiv, který mu pomáhal. „Jenže teď jsem o něj přišel. Zjistil jsem, že pan Bican nastoupil k poslednímu ligovému zápasu, když mu bylo 42 let, jeden měsíc a 26 dnů k tomu. To už prostě nedám. A to nemluvím o Jardovi Blažkovi, jenž má možnost Bicana trumfnout, pokud by za Jihlavu chytal i ve druhém jarním kole. A on na to má, protože je to dobrý gólman," přiznává Gedeon, že se jeho touha po rekordním zápisu rozsypala a o motiv přišel.

Evidují statistiky opravdové dědky?

Našel si však další... „V Dukle mně o dvacet let mladší spoluhráči začali říkat dědku, i když vnouče ještě nemám. Ale co není, může být, protože staršímu synovi je už dvacet a může nás překvapit. Já ho měl v devatenácti. Mohl bych se stát prvním opravdovým dědkem, který hrál ligu. Tedy, jestli lze podobný údaj někde ve statistikách dohledat," se smíchem prozrazuje Gedeon svůj nový stimul.

Navzdory nové smlouvě sice Bicana a Blažka zřejmě nepřekoná, ale i tak je jeho fotbalová dlouhověkost obdivuhodná.

„Byl jsem dost často zraněný. Vazy, koleno, svaly, takže když to spočtu, tři roky jsem vlastně marodil a fotbal nehrál. Možná i proto jsem vydržel tak dlouho," dumal před prvním jarním zápasem v Brně Patrik Gedeon, jemuž paradoxně i každodenní cestování mezi Chomutovem a Prahou pomáhá.

„Životosprávu bych raději nepitval, ale pravdou je, že na každodenních sto kilometrů na Julisku a zase zpátky k nám do Chomutova se musím připravit a patřičně regenerovat," přiznává, že se ve čtyřiceti musí hlídat jinak, než když mu bylo třeba o deset méně.

„I proto mám upravený tréninkový režim. Když se s Duklou připravujeme dvakrát denně, ten odpolední už vynechávám. Věk se prostě zastavit nedá."

Využít kariéru lépe, hrát by nemusel

I proto se postupně smiřuje s novou rolí, kterou v mančaftu zřejmě bude mít. „Je mně jasné, že na jaře už toho tolik neodehraju a v další sezóně už budu víceméně zacelovat díry v sestavě, když se někdo zraní nebo se právě nepotká s formou. A pak se uvidí co dál... S vedením Dukly jsme se bavili o tom, že bych si dodělal trenérskou licenci a věnoval se na Julisce dětem, ale dost možná, že se vrátím do Chomutova, začnu normálně fachčit a budu hrát fotbal na nižší úrovni," nemíní ligový veterán zatím řešit budoucnost.

„Nestěžuji si, že jsem toho během kariéry moc nedokázal," přiznává Gedeon při reminiscencích na štace Blšanech, Slavii, lichtenštejnském Vadúzu, polském Plocku, Mostu a od roku 2008 v pražské Dukle.

„Ale mohl jsem ji využít víc, takže bych nemusel ještě ve čtyřiceti. I když i to je otázka, protože já chci fotbal hrát tak dlouho, jak to jen půjde."

Reklama