Článek
Co se vám jako první vybaví, když se řekne Liga mistrů?
Během sedmi let budeme hrát Champions League potřetí, což je pro český klub mimořádné. Je to jako mistrovství světa. Absolutní vrchol. Chápu, že kluby jako Real, Bayern, Manchester City mají poněkud jiné ligové soutěže, než je česká. Naše účast v Lize mistrů je asi jako kdyby se na světový šampionát kvalifikovalo nějaké slabší národní mužstvo.
Těšíte se na setkání s týmy a hráči, které jste mohl pouze sledovat v televizi?
Jsme ve čtvrtém koši, tudíž bychom se mohli dostat do skupiny s Lokomotivem Moskva a Ludogorcem Razgrad, což by nás netěšilo. Všichni v Plzni si přejeme minimálně dva top týmy. Aby i lidé, kteří nás podporují, měli zážitky. Jako před lety, když jsme nastupovali proti Bayernu, Barceloně, AC Milán.
Tehdy jste dvakrát narazil na kouče Pepa Guardiolu (Barcelona, Bayern). Udělal na vás největší dojem?
Má trošku výhodu, kterou si ale musel těžce vybojovat. Vede kluby, které mají nejvyšší ambice, skvělé kádry a spoustu peněz. Kamkoli přijde, dokazuje kvalitu, získá titul. Možná ho řadím úplně nejvýš. I když Zidane dovedl Real znovu do finále, v Liverpoolu je zase úspěšný Klopp. Každý z nich přináší do fotbalu něco nového, zajímavého. Ovlivňují ho, posouvají ho dál.
Inspirují vás?
Každý je jiný. City pod Guardiolou dominují v poli, kombinují. Klopp je přímočařejší, pro diváka i zajímavější, při zápasech Liverpoolu se toho na hřišti víc děje. Ale přiznejme si, kopírovat tato mužstva není v našich podmínkách jednoduché. Nechci porovnávat české hráče s Messim, Suárezem, jejichž herní dovednosti jsou na vyšší úrovni. Pracovat s těmito hráči je asi radost. Tím nechci říct, že není radost dělat s kluky v Plzni. (směje se)
Může vůbec Plzeň soupeřům v Lize mistrů konkurovat?
Rozumný člověk se podívá na soupisky, zjistí odkud jsou a udělá si obrázek sám. Podle mě si každý fanoušek v Evropě řekne: Co tam ta Plzeň dělá? Pro nás je obrovská výzva se gigantům postavit. Jen se obávám, aby se zase nepsalo, že jsme nevystřelili na bránu.
Jak se vám přihodilo v Barceloně a na Bayernu.
Stát se nám to může i teď. Když budeme hrát s místní Košutkou, možná soupeř taky nevystřelí. Což jsem zlehčil, všichni ale víme, že proti nám budou stát mimořádní hráči.
Nepřijde vám, že je Liga mistrů pro české kluby příliš velké sousto?
Ideální je Evropská liga, kde se v mnoha případech potkáváme se sobě rovnými. Liga mistrů je jinde, tak to prostě je. Když jsme s Plzní nakukovali na evropskou scénu, obdivoval jsem Borisov. Hrál pravidelně skupinu Evropské ligy i Ligu mistrů. Považoval jsem za fantastické, že se Bělorusové dokáží prosadit. Když jsme pak Borisov v základní skupině předskočili, byl jsem moc spokojený. Věděl jsem, že máme na to být stejně úspěšní.
Viktoria od té doby pravidelně hraje evropské poháry, získala další čtyři mistrovské tituly. Po fantastickém podzimu se ale očekávalo, že cesta za tím posledním bude daleko snazší. Proč jste se na jaře zasekli?
Důvodů je víc. Zaprvé, na podzim bylo mužstvo stabilizované. Ligu jsme odehráli ve třinácti lidech. V Evropské lize a domácím poháru jsme některé hráče šetřili. Tancovat na čtyřech svatbách – předkola, skupinová fáze Evropské ligy, česká liga, MOL Cup – je nesmírně náročné. Leckdo bude namítat, že v zahraničí fotbalisté zvládnou sedmdesát zápasů za rok. Ovšem pokud spočítáte první tři měsíce podzimní části, odehráli jsme víc utkání než jiná mužstva v Evropě. Rotace byla výhodou, všichni byli v zápasovém zatížení. O tuto možnost jsme na jaře přišli vyřazením se Sportingem.
Další důvod nepovedeného jara?
Už nikdy nepojedeme v zimní pauze na dvě soustředění. Je to pro mě zkušenost do budoucna. Přišlo mi hektické, stíhat během pár dnů trénovat a hrát přáteláky. Po návratu jsme se v Plzni jen otočili a letěli zase pryč. Příště vyrazíme do tepla jednou, na delší dobu. V našich klimatických podmínkách je to složitější, věřím však, že se v Plzni konečně povede vybudovat vyhřívané tréninkové hřiště. Myslím, že jsme si na něj vydělali.
Nakolik se na jarních výkonech podepsala psychika?
Zaslechl jsem názor, že jsme se stali obětí mimořádného podzimu. S tím souhlasím. Asi nás značný náskok ukolébal. Říkali jsme si: Tak co, ztratíme jeden, dva zápasy, stejně nám jich stačí vyhrát šest a budeme mistři. Mužstvo nemělo takovou koncentraci, drajv. Zápasy na Bohemce nebo doma s Jihlavou byly špatné. Závěr už ale měl naši tvář.
Paradoxně se vám víc dařilo proti silnějším protivníkům v Evropské lize.
Partie s Partizanem i Sportingem byly skvělé. Při vědomí značného náskoku v lize se tým v hlavách zřejmě víc soustředil na Evropskou ligu. Tam si takové chyby nedovolil, byl mnohem zodpovědnější.
Nezapochyboval jste o titulu po debaklu na Bohemians, a následném hororovém úvodu se Spartou, kdy jste po čtvrt hodině prohrávali o dva góly?
Proti Spartě jsme se dostali do dvou šílených situací. Vypadalo, že dostaneme výprask a bude velký průšvih. Pokud bychom prohráli, dost možná bychom titul ztratili. Uhráli jsme ovšem remízu, která nás v součtu celé sezóny dostala tam, kam jsme chtěli.
V období, kdy se nedařilo, volil jste metodu biče, nebo spíš cukru?
Když se daří, můžete trénovat cokoli. V opačném případě musíte dávat pozor, co dělat, jak to dělat.
Bylo stresující cítit, že nezabírá vůbec nic?
Stane se i zahraničních top mužstvům, že pokud se konkurentům na jaře vzdálí, nejsou v podzimní kondici.
Bylo jaro nejtěžším obdobím v kariéře?
Když ztrácíte tak velký náskok, hlodají ve vás pochyby. Přemýšlíte, co změnit. Pořád jsme ale měli jeden zápas náskok, nikdy jsme nestáli v situaci, že pokud příště prohrajeme, přijdeme o první místo. Kritická situace na jaře nenastala.
Jak obtížné bylo nastartovat hlavu?
Psychika je strašně důležitá. Když se daří, kdokoli naskočí, chytne se. Mužstvo jede, soupeři z vás mají strach. Jakmile se dařit přestane, zavětří šanci. Řeknou si: Když je porazila Jihlava, můžeme i my. Sebevědomí soupeře je jiné, než bychom chtěli. Ale i přes složité období jsme dosáhli cíle. Znovu jsme dokázali, že se i s českými a slovenskými hráči dá uspět. Než brát ty, kterým končí smlouva, a do české ligy si jdou jen prodloužit kariéru.
Této cesty se budete dál držet?
Také mě by se líbilo, kdyby tu hráli Messi s Iniestou. Nemáme prostředky, abychom si mohli dovolit, co jiné kluby. Nebudu tvrdit, že nechceme žádného zahraničního hráče, ale musí to být v rozumné míře. Ne, že najednou přijde deset nových hráčů a někdo si bude myslet, že za půl roku bude mužstvo fungovat. To můžou jen ti, kteří tomu nerozumí. Navíc kabina se potom rozbije na několik skupin, což jí může ovlivnit.
Po duelu s Teplicemi jste avizoval příchod čtyř posil. Není to příliš?
Máme mužstvo, které je zkušené, ale má už svoje roky. Musíme omladit.
Přemítáte, jak ještě dlouho můžou hrát pětatřicátníci Limberský, Hubník, Bakoš, Kozáčik, Petržela?
Hlásí se opotřebení, což je zákonité, tito kluci hrají profi fotbal patnáct let. Mají kvalitu, pokud ale chceme úroveň plzeňského fotbalu udržet, nostalgie musí jít stranou. Musíme být připraveni na chvíli, kdy skončí. Jako v minulosti skončil Pavel Horváth.
V poslední době se objevují zvěsti, že můžete v létě opustit Plzně vy. Povedete tedy Viktorii na podzim v Lize mistrů?
Měl jsem s tím problém dříve u reprezentace, po mistrovství Evropy ve Francii. V době, kdy se mě média ptala, žádnou nabídku ani žádnou smlouvu jsem neměl. Pak se upekl během dvou dnů přestup do Machačkaly.
Co nyní?
Pokud mě nevyhodí, budu v Plzni působit dál. Jak říkám, Liga mistrů je pro mě jako mistrovství světa. Co bude za dva roky, nevím. Možná zjistím, že mě fotbal nebaví a skončím úplně. Stát se může cokoli.
Nabídku tedy žádnou nemáte?
Měl jsem, ale nenaplnila moje sportovní ambice. A můžu prozradit, že nebyla z Ruska.
