Článek
V blahé paměti jsme ve slovenské lize dokončili sezónu tři. A to proto, že Slovan Bratislava s Galisem byl první, Inter s Adamcem druhý a já s Dunajskou Stredou v tabulce třetí. Takže trenéři sezónu hlavně začínají a pak už je to mele ze všech stran. Shora je tlak na výsledky od majitelů klubů, sponzorů, představenstva. Všichni chtějí zainvestované peníze proměnit ve výhry hned.
Jenže fotbal není pekárna, kde se pečou housky. Jací hráči to hrají, takové to je, a největší smůlu má trenér, co má hráče, kteří mají smůlu. Nadřízení mají pocit, že to dělají dobře, a když se nevyhrává, že jim to musí někdo kazit. Tak kdopak asi? Za minulého režimu to bylo trochu jinak. Až když se ozval krajský tajemník KSČ s dotazem, co s tím vedení klubu bude dělat, tak se konalo.
Samozřejmě, že největší problém je s hráči. To je ten tlak zespodu. Trenér žije v protikladech. Hráči ze sestavy mají cítit jeho důvěru, že po jednom nezdařeném výkonu je ze sestavy nevyhodí. Že bude podporovat jejich sebevědomí. Hráči sedící na lavičce by zase chtěli cítit, že je trenér chce do sestavy dostat. Fotbal je týmový sport, bez party se těžko něco vyhraje, a přitom mezi hráči vládne ostrý konkurenční boj.
Když se mužstvu daří, jak docílit toho, aby to i náhradník přijímal s radostí a nikoli se smutkem? Samostatnou kapitolou je jednání se starými hráči. Trenér Uličný ve čtyřiceti letech říkal, že je to problém, v padesáti, že je to už lepší, a v šedesáti, že už je to dobrý.
Trénovat většinou dokáže každý, ale dostat z hráčů výkon v pravý čas už tolik ne. A nejen individuálně, ale hlavně týmově, to je už velký trenérský dar. K tomu potřebujete vrozený cit pro jednání s lidmi a získané zkušenosti pak nejsou vůbec k zahození. Zde hraje velkou roli autorita, je rozdíl, je-li přirozená nebo vynucená. To ostatně platí u jakéhokoli šéfa.
Podívá-li se trenér před sebe, má tam média - televizi, noviny, nové technologie. Tištěná mají pocit, že jsou v období internetu odsouzená k zániku, a tak se chtě nechtě stávají bulvárními. O tom, co se trenér může dočíst na sociálních sítích, darmo mluvit. To je naprosto nekvalifikovaná diskuze převážně s anonymy, kteří se jinak veřejně prezentovat neumí. Nastane-li mezi médii a trenérem dialog, nemůže jej trenér vyhrát, protože nemá poslední slovo.
No, a za zády má trenér diváky, kteří sotva se začne pokřikují, proč hraje Lojza, a ne jimi žádaný Karel. Oblíbené jsou pak pokřiky: Co je to učíš a Zapomeňte na to, co vás trenér naučil, a začněte hrát fotbal.
Na věky věků budou platit slova Karla Havlíčka Borovského. „Tak to chodí na tom světě, každou chvíli jinak, dneska ctí tě za svatého, zítra budeš sviňák." Bůh s vámi trenéři!
| Bývalý československý fotbalista. V minulosti trénoval československou juniorskou fotbalovou reprezentaci a českou reprezentaci do 21 let. V sezóně 2001/2002 společně s Josefem Csaplárem vyhrál se Slovanem Liberec český titul. |
