Hlavní obsah

Před lety položil květiny, aby uctil památku Puerty. Na druhý pokus věří ve skalp Sevilly

Radek MalinaSport.czPrávo

Konfrontaci s fotbalovou Sevillou prožíval bývalý útočník Stanislav Vlček už podruhé v kariéře. Na podzim 2007 vedl jako kapitán Slavii do duelů v Lize mistrů. Při nynějších bitvách v osmifinále Evropské ligy byl na lavičce klubu z Edenu jako vedoucí týmu. „Jsem šťastný, že mohu vše prožívat bezprostředně. Ale vlastně i dost trpím," říkal s úsměvem.

Foto: Marcelo Del Pozo, Reuters

Fotbalisté Slavie po remíze v Seville.

Článek

Když Slavia prošla v únoru přes Genk do osmifinále Evropské ligy a los následně přidělil Pražanům španělského protivníka, Vlčkovi se hned vybavily staré vzpomínky. „Vyřadili jsme tehdy v kvalifikaci Ligy mistrů Ajax. Prvním soupeřem ve skupině byla Steaua Bukurešť a my ji dokázali v Praze porazit. Cestovali jsme do Španělska plní naděje. Ale ve skutečnosti jsme žádnou neměli," vzpomínal Vlček.

„Měli jsme tým, který se poskládal během léta. A v kádru Sevilly figurovali skvělí hráči, později prožili skvostnou kariéru. V obraně Dani Alves či Adriano, kteří dnes hrají za Saint Germain respektive Besiktas. V záloze Keita s Navasem, co zářili v Barceloně a Manchesteru City. V útoku Kanouté a Fabiano. Prostě neskutečná kvalita," vypravoval Vlček.

Jesús Navas se tehdy teprve dral mezi hvězdy fotbalového nebe. Dnes se pyšní titulem mistra světa a Evropy, vyhrál Premier League, FA Cup, dvakrát Evropskou ligu, Superpohár UEFA a mnoho dalších trofejí. A ve třiatřiceti letech je zpět v Seville. „Byl výjimečný. Neskutečně rychlý, technický. Prostě fantazie se na něj dívat, horší bylo na hřišti jej eliminovat," smál se Vlček. „Není náhodou, že stadion v tréninkovém centru Sevilly nese jeho jméno. Dokumentuje to jeho pozici v klubu."

Před úvodním duelem osmifinále Evropské ligy v průběhu minulého týdne se Vlček dostal i do ulic města, které je označováno za jednu z perel Španělska. „Tehdy při Lize mistrů jsem si musel nechat zajít chuť. Nyní jsem byl u katedrály, na náměstí Plaza de Espaňa... Za jedno odpoledne se ani nedá všechno projít. I tak musím konstatovat, že jde o nádherné město a byl jsem rád za návrat," přiznával Vlček.

Zato při návratu na stadion si nyní třiačtyřicetiletý Vlček připadal, jako když se zastavil čas. „Ani po dvanácti letech se nezměnil. Jen šatny jsou jiné. Tehdy byly hodně stísněné, doslova jsme se v nich mačkali. Ale nyní jsou přestavěné, prostorné a spojené s masérskou místností," porovnával Vlček a vzpomínal, že zatímco úvodní duel osmifinále v minulém týdnu provázela parádní atmosféra, při duelu Ligy mistrů na podzim 2007 byla nálada poznamená tragédií, která se stala krátce před duelem, kdy na následky srdečního kolapsu zemřel dvaadvacetiletý Antonio Puerta, levý obránce či záložník.

„Byl hodně oblíbený, miláček publika. Atmosféra byla velice komorní. Před zápasem jsme s kapitánem domácích pokládali u postranní čáry květiny. Dosud při utkání v šestnácté minutě na znamení čísla, které nosil, svítí na světelných tabulích jeho jméno a fanoušci na Puertovu počest tleskají. A Navas, s nímž byli největší kamarádi, nosí jeho číslo," připomínal Vlček.

Tehdy Slavia prohrála oba zápasy (2:4, 0:3). Střet se Sevillou v osmifinále Evropské ligy představoval pro Vlčka už čtvrtou konfrontaci se španělským soupeřem. Na startu kariéry totiž narazil nejprve na Mallorcu a později na Celtu Vigo v dresu Olomouce.

„Venku jsme pokaždé dostali rychtu. Ale Celtu jsme dokázali na Hané porazit 4:3. První duel jsme totiž prohráli o čtyři branky a doma byl po půlhodině stav 0:2. Asi to pak podcenili. Většinou šlo o kilometry bez míče. Lidé si řeknou, že nejde o top kluby. Ale Mallorca i Vigo tehdy patřily k pravidelným účastníkům evropských pohárů a pro nás byla odměna, že jsme s nimi mohli hrát," vykládal Vlček a doufal, že ve čtvrteční noci poprvé v kariéře zažije postupovou euforii při měření se španělským soupeřem.

Reklama

Související témata: