Rubriky:

Evropské ligy

Čech: Zranění mě změnilo. Užívám si každou vteřinu

13. prosince 2006 08:25

V únoru by se po operaci lebky mohl k fotbalu vrátit brankář londýnské Chelsea Petr Čech. Česká reprezentační jednička v úterý poprvé mluvila s českými novináři v tréninkovém centru v Londýně.

 

PRÁVO/Jan Krůta

Asi nelze rozhovor s vámi začít jinak, než zeptat se na zdraví. Jak se cítíte?

Je to lepší. Mohl jsem začít s individuálním tréninkovým programem a jsem tomu strašně rád. Zase jsem se začal hýbat a cítím se víc a víc ve formě.

Kolik času denně trávíte v tréninkovém centru?

Mám přesně rozplánovaný program a záleží na tom, jestli mám jeden nebo dva tréninky. Přijíždím sem každé ráno na devátou a v deset začínám. Většinou v posilovně, občas bazén a další věci. Je to hodně pestré, všechno probíhá pod dohledem kondičních trenérů, fyzioterapeutů a lékařů.

Když vás po operaci lebky propustili z nemocnice, doba vašeho návratu na trávník se odhadovala minimálně na tři měsíce. Máte teď konkrétnější informace?

Minulý týden jsem byl na vyšetření v Oxfordu, kde mě operovali. Prošel jsem různými testy, byl jsem i v tunelu, aby se zjistilo, jak rychle se lebka hojí. Můžu říct, že je vše na dobré cestě. Tři měsíce po takovém zranění jsou minimální doba. Uplynou v polovině ledna. Pak půjdu znovu na testy a rozhodne se, co dál. Pokud budu mít štěstí, mohl bych pak začít trénovat na hřišti.

A pozvolna se vrátit do zápasů.

Stejně by mi pak ještě nějaké tři týdny trvalo, než bych se dostal do zápasové formy. Když všechno bude dobré, vidím to tak na polovinu února. Ale rozhodně nechci návrat uspěchat. Když nebudu přesvědčen, že jsem stoprocentně v pořádku, nepůjdu do toho.

Až přijde den D vašeho návratu, nebudete mít strach?

Rozhodně ne, vedlo by to jen k tomu, že bych se zranil znovu. Navíc si ten incident nepamatuju, takže se nemůžu bát něčeho, o čem nevím.

Co vám říká trenér Mourinho? Vídáte se denně?

Prakticky ano, normálně chodím do šatny, kde se potkávám se všemi. Každý se ptá, jak se cítím, jestli něco nepotřebuju. Je dobré vědět, že všichni stojí na mojí straně. Trenér mi říká, ať na nic netlačím, že moje zdraví je ze všeho nejdůležitější.

Kolik lidí z fotbalu vám volalo z Česka?

Celý realizační tým z reprezentace, alespoň esemesku jsem si napsal snad s každým z kluků z nároďáku. S panem Brücknerem jsem se domluvil, že jak zase bude nějaký posun, hned mu dám vědět.

Jste v kontaktu třeba s Tomášem Rosickým, který žije taky v Londýně?

Prakticky pořád. Byli se na mě podívat i s přítelkyní Radkou.

Napsal vám třeba i někdo ze známých lidí mimo fotbalovou branži?

Dostal jsem pozdrav od zpěváka Václava Neckáře, že mi drží palce. On je obrovský fotbalový fanoušek.

Vy jste se znali už z dřívější doby?

Potkali jsme se spolu někdy v roce 1998 v Teplicích, kde jsem byl vyhlášen nejlepším juniorským brankářem roku. Seznámil nás fyzioterapeut Karel Mališ. No a pan Neckář mi dodnes občas pošle esemesku.

Jak se dnes s odstupem času díváte na ten likvidační zákrok Stephena Hunta z Readingu?

Už bych k tomu nic neříkal. Viděl jsem nějaká jeho vyjádření v novinách, ale je zbytečné je jakkoliv komentovat. Soustředím se na sebe, na svůj návrat na hřiště. Řešením té věci se navíc stále zabývá klub a já mám klid na přípravu.

Hunt se nechal slyšet, že by vás rád navštívil. Prý vám psal i dopis. Dostal jste ho?

Přišel mi dopis z klubu Reading. Bylo to přání brzkého uzdravení podepsané Huntem. Víc to neřeším, ani to setkání.

Máte stále nějaká omezení? Co vám lékaři vysloveně zakazují?

Při nabírání fyzické kondice jsou tam limity ohledně tepové frekvence. Pracuji se sporttestrem a když vidím, že mám dost, musím přibrzdit. Aby ten tlak na hlavu nebyl tak velký. A třeba v posilovně jsou zase omezení, jakou váhu mohu zvedat a tak podobně.

Bolí vás ještě hlava?

Jak kdy. Ale už jsou to naštěstí jen občasné bolesti. Dá se s tím žít docela jednoduše, navíc pořád beru nějaké léky. Ráno někdy hlava trochu pobolívá, ale nedá se to srovnat s tím, jak bolela ze začátku. Dělám pokroky ve všem: v mluvení, koncentraci i fyzické kondici.

Když jste přišel z nemocnice domů a nemohl ještě trénovat, užil jste si víc své blízké?

Na lůžku ve špitále jsem si to zrovna moc neužíval, ale doma to bylo jiné. Byl jsem s manželkou, přijela za mnou rodina z Česka a mohl jsem být s nimi. Na to jinak není čas. Druhá věc je, že jsem s nimi vydržel mluvit tak hodinu a půl nebo dvě a pak jsem si musel jít lehnout. Moje tělo bylo strašně unavené.

Co říkáte na současné výsledky Chelsea?

Na Manchester nám chybí osm bodů, ale věřím, že ve středu porazíme Newcastle a ztrátu snížíme na pět bodů. Doufám, že je budeme stahovat dál a nakonec to dobře dopadne.

Jste na tribuně stále nervózní?

Srdce mi pořád buší naplno. Každého mrzí, když nemůže pomoci. Ale pomalu si zvykám.

Jak vnímáte stále častější mediální přestřelky mezi trenéry Manchesteru, Chelsea a Arsenalu?

Abych řekl pravdu, tak noviny nečtu. Nevím, co se psalo. Pro nás hráče nejsou důležité ty věci kolem, ale jen bitvy na hřišti.

José Mourinho minulý týden prohlásil, že má v týmu devět nedotknutelných hráčů. Zařadil tam i vás...

To mě samozřejmě potěšilo. Důvěra trenéra je ve fotbale nejdůležitější. Jsem rád, že se mnou počítá, i když momentálně nemůžu chytat.

Přehodnotil jste po tom všem, co se vám stalo, trochu životní priority?

Hodně jsem nad vším přemýšlel. Změnil jsem přístup ke každému dni. Do doby, než se mi stalo to zranění hlavy, bych některé dny klidně vymazal a nejradši nikam nechodil. Třeba ty, kdy od rána prší, fouká vítr a člověku se ani kolikrát nechce z postele. Teď všechno beru trochu jinak. Jsem rád za každý den bez bolesti, starostí a je úplně jedno, jestli prší nebo svítí sluníčko. Chci si užít každou vteřinu nového dne, ať se děje, co se děje. Protože už vím, že stačí lousknout prsty a život se během chvilky může radikálně změnit.

S manželkou jste byli na dovolené v Dubaji. Jak jste si užívali exotiku?

Byla to paráda. Vypadli jsme někam jinam a oba jsme si to náramně užili. Martina toho za poslední měsíce měla taky dost, takže si taky potřebovala odpočinout.

Nebavili jste se třeba už o dítěti? Nepřišel na něj čas?

Jako že bych se třeba nedožil léta? (smích). To ne. Pořád tomu necháváme volný průběh. Zatím jsme se nijak pevně nerozhodli. Oba máme děti rádi a až nastane ta správná doba, tak je určitě budeme mít.

Byl jste už od svého zranění doma v Česku?

Ještě ne. Ale poslední tři roky jsem nebyl doma na Vánoce a letos bych to chtěl napravit. Alespoň na Štědrý den a další dva nebo tři dny. Věřím, že si to všichni hezky užijeme.

Takže 26. prosince na zápas Chelsea s Readingem jako divák nepůjdete...

To ne. Nejsem úplně posedlý, že bych zrovna na tomhle zápase musel být...

Jan Krůta (Londýn), Sport.cz, Právo

Zrušit


Časová osa: Evropské ligy

Filtr článků - Evropské ligy