Článek
Co vám běží hlavou při pohledu na tabulku?
Ve fotbale se pohybuji desítky let, zažil jsem toho hodně na to, abych propadal euforii. Každopádně povedený vstup do soutěže je pro nás všechny v klubu hodně pozitivním impulsem do další práce. I odrazem toho, že naše cesta má správný směr. Na druhou stranu nechci úvod soutěže nijak přeceňovat, jde o pár zápasů, spousta je před námi.
V kontextu jarního boje o záchranu se realita jeví jako zázrak.
V polských médiích se podobné věty objevují, poslední dobu nás chválí. V neděli večer byl náš sportovní ředitel hostem v hlavním televizním pořadu, který se ohlíží za ligovým kolem. Plácání po ramenou probíhá z více stran.
Tlumíte euforii?
Zůstávám pevně nohama na zemi, o to stejné se snažíme s kolegy z realizačního týmu v případě hráčů. Abychom neulétávali někam, kam nechceme. Nemůžu ale nevidět, že od jara se toho strašně moc změnilo do pozitivna. I nálada je pochopitelně jiná, než když jsme byli jednou nohou ve druhé lize.
Trenér Slasku Wroclaw Vítězslav Lavička.
Co zásadního je jiné?
V podstatě děláme věci, které nás dovedly k záchraně. Zlom nastal už v závěru uplynulé sezony. Snažili jsme se do hráčů pumpovat víru v sebe sama. Předtím, když jsme jeli na výjazd, jak v Polsku říkají venkovnímu zápasu, vnímal jsem, že sebevědomí některých kluků bylo přehnaně dole. Spásou bylo, že se nám podařilo v nejkritičtějších okamžicích vyhrát opakovaně venku a tím se zachránit. Hráči si potvrdili, že pokud se dodržují jistá pravidla, herní disciplína, přidají k tomu aktivitu a odvahu, že to jde.
Čím jste hráče přesvědčil?
Mimo jiné individuálními rozhovory. Fotbal je o každodenní práci v tréninku a komunikaci mimo hřiště. Aby hráči dostali zpětnou vazbu, co na tréninku dělají správě, co by měli přenášet do zápasu. Hodně jsme se snažili hledat pozitivní věci, aby nabrali větší sebevědomí. Tam jsme posun udělali.
V létě ale kádr Slasku zasáhl značný průvan, odešel například nejlepší střelec a kapitán Robak. Neobával jste se, že to s týmem, který jste nahodil, zamává zase směrem dolů?
Kromě Robaka nám odešel stoper, levý obránce, levé křídlo. Pohyb byl opravdu velký. Byl jsem v očekávání. Snažili jsme se vytipovat kluky, kteří mají předpoklady, aby pasovali do našeho způsobu hry. Povedlo se je trefit.
Na jaře jste říkal, že v boji o záchranu musíte popřít svoji herní filosofii. Teď už hraje Slask podle vašeho gusta?
Už na konci minulého ročníku šlo mužstvo nahoru. V některých zápasech těžíme z dobré organizace, mužstvo má ovšem daleko větší sebevědomí směrem do ofenzívy. Pořád to sice není na úrovni, jakou bychom si představovali, ale posun je evidentní. Sportovně musím přiznat, že v úvodu sezony pro nás hraje také faktor štěstí, který jsme během jara na své straně neměli.
Trenér Vítězslav Lavička (archivní foto).
Cítíte z vedení i fanoušků nadšení, že by se mohla nastartovat nová éra Slasku? V posledních letech skončil v lize nejlépe jedenáctý.
Vnímám příznivou atmosféru. V týmu, v klubu i ve městě. Boom se začíná projevovat, na domácí zápasy chodí víc a víc fanoušků. Na první přišlo dvanáct tisíc, o uplynulém víkendu na Cracovii osmnáct tisíc. A to jsou prázdniny, navíc byl v Polsku prodloužený víkend. Pokud bychom udrželi s mužstvem trend, chodilo by lidí ještě víc. Stadion ve Wroclawi je krásný, hrálo se na něm mistrovství Evropy, bylo by fajn ho naplnit. Za týden máme doma Pogoň, ať dopadne nadcházející kolo jakkoli, půjde o souboj prvního s druhým. Věřím, že návštěva bude stát za to.
Na jaře vám ale fanoušci spíše spílali.
Na podzim jsou na naší straně. Ale víte, jak to chodí. V kritické době na jaře jejich některé reakce směrem k hráčům nebyly vůbec příjemné. Byla to facka, která nás ale všechny dokázala probrat.
Poslední titul Wroclaw získala v roce 2012. Vy jste kromě angažmá na Žižkově se všemi následujícími kluby mistrovský titul získal. Se Spartou, Slovanem Liberec i FC Sydney...
Se Žižkovem jsme uhráli účast v pohárové Evropě, což svým způsobem považuji za titul.(směje se) Očekávám, že v dobrém slova smyslu mi moji mistrovskou bilanci v Polsku jistě připomenou. S týmem máme interní cíle. Ale že bychom je křičeli velkohubě do světa? Kdepak. Nechci říkat klišé, že jdeme zápas od zápasu, ale jasný cíl máme nastavený uvnitř mužstva.
Vedení vám nějaký stanovilo?
Odpovím takhle: Pro všechny v klubu byla loňská sezona mementem, nikdo z nás ji nechce zažít. Ani město, které je majoritním vlastníkem Slasku.
Trenéři Václav Jílek (vlevo) a Vítězslav Lavička během společného působení v reprezentační jednadvacítce.
Boj o záchranu jste zažíval poprvé v trenérské kariéře. Vzal vám hodně psychických sil?
Lhal bych, kdybych řekl, že ne. Samotný finiš byl už v klidu, ale období předtím, kdy jsme v tom byli až po uši? Ne, nechci ty chvíle už nikdy zažít. Do Slasku jsem však přicházel s tím, že jaro bude těžké, že budeme hrát o záchranu. Po poměrně solidním startu jsme ovšem chytli sérii, která nás poslala pod čáru ponoru. Nakonec jsme za vteřinu dvanáct zabrali a dostali se z nejhoršího.
Nakolik jste pokročil jste v polštině?
V kabině, když promlouvám k celému týmu, tak i s médii, komunikuji polsky. Ale nemůžu říct, že jde o pravou spisovnou polštinu. Vynalezl jsem nový jazyk, říkám mu polsko-česko-slovenština. Ale snažím se co nejvíc komunikovat. Se zahraničními hráči ale mluvím anglicky. Teď přišli mimo jiné dva Španělé, máme také dva Chorvaty.
Jeden z Chorvatů, záložník Diego Živulič, který hrál českou ligu za Zlíně a v Plzni, přibyl v uplynulém týdnu. Co si od něho slibujete?
Zatím nehrál, nemá ještě vyřízené všechny papíry. Jsem rád, že tady je. Na defenzivního záložníka mám k dispozici nadějného odchovance, Živulič bude pro něj zajímavou konkurencí. Máme nyní jednotlivé posty zdvojené, v porovnání s jarem je celková kvalita týmu výš.
