Hlavní obsah

Pravidelně chytám a rostu, pochvaluje si angažmá v Dunajské Stredě gólman jednadvacítky Jedlička

Ta´Qali

Má za sebou ve 22 letech už docela zajímavý příběh. Debut v české lize zažil brankář Martin Jedlička na začátku prosince 2017 v brance Mladé Boleslavi na Letné proti Spartě. A tím jeho ligová epizoda i skončila. Ve 12. minutě si dal nešťastný vlastní gól a další šanci už nedostal. Hned v zimě zamířil na hostování do slovenské Dunajské Stredy, která jej loni v létě koupila. „Nechtěl jsem chytat druhou, nebo snad třetí ligu v Česku, tak jsem zvolil tuto cestu. A udělal jsem to nejlepší,“ řekla jednička reprezentace do 21 Jedlička. Proti českým týmům si zachytal znovu až nyní na Maltě.

Foto: Jiří Tomaškovič, Právo

Brankář Martin Jedlička.

Článek

Bylo příjemné si znovu zachytat proti českým týmům?

Pro mě určitě. Proti Mladé Boleslavi to bylo trochu speciální, ale byl jsem tam jen půl roku, nějakou citovou vazbu k tomu klubu zase tak úplně nemám. Znal jsem tam pár trenérů, maséry, fyzioterapeuty. Bylo to super, škoda toho výsledku, ale je to furt teprve příprava.

V utkání proti Baníku Ostrava jste se postavil parťákům z jednadvacítky Granečnému a Ondřeji Šašinkovi. Popovídali jste si?

Bylo fajn, že jsem je viděl. Ondra je můj velký parťák. S ním to táhnu snad od nároďáku do 16 let. S ním jsme se trochu hecovali, střílel na mě z každé pozice. Říkal, že mi chce dát gól. Jsem rád, že mi ho nedal. Teď se mu můžu půl roku smát.

Foto: Jiří Tomaškovič, Právo

Martin Jedlička v brance Dunajské Stredy, pálí Ondřej Šašinka z Baníku.

Není obvyklé, aby mladý reprezentační gólman odešel chytat slovenskou ligu, o které se říká, že není tak kvalitní, jako ta česká. Jak se tam cítíte?

V mé situaci jsem šel za lepším. Nechtěl jsem chytat druhou, nebo snad třetí ligu v Česku, tak jsem zvolil tuto cestu. Sice v tu chvíli dělat dvojku, ale věřil jsem, že se na pozici číslo jedna propracuju. Má to velké plus v tom, že v mém věku pravidelně chytám ligu v jednom z nejlepších týmů v lize. To se pak přenáší na výkony v nároďáku.

Dunajská Streda není úplně typický slovenský klub, viďte?

Je napůl maďarský. Máme tam hodně cizinců, takže převládá angličtina, ale cítím se tam za ty dva roky jako doma. Šel jsem do dobrého klubu, kde je super zázemí, fanoušci. I po finanční stránce je to tam fantastické.

Jak se z branky diriguje tým, když jsou na hřišti hráči z Panamy, Ukrajiny, Srbska, Venezuely, Ghany, Maďarska, Chorvatska?

Spousta kluků, a já taky, umíme ta anglická slovíčka potřebná na hřišti, takže to je v pohodě. To je to nejmenší. A když to nejde anglicky, tak pokřikuju slovensky. Máme tam Ukrajince, to je skoro stejný jazyk, Srba, Chorvata, je to podobný jazyk. Takže používám slovenštinu i češtinu.

Maďarštinu ne?

Ne, to je strašně těžký jazyk a do toho se nepouštím (smích).

Necítíte někdy od českých fotbalistů, že se na slovenskou ligu dívají trochu přes prsty?

Kdyby přijeli do Dunajské, tak by na ty podmínky asi koukali. Šel jsem tam proto, abych výkonnostně lezl nahoru a v budoucnu udělal nějaký dobrý přestup. To se mi daří, mám k tomu nakročeno hodně dobře. Pro hráče z pole možná není slovenská liga tak atraktivní, ale pro gólmana je to si myslím stejné. Šibenici může trefit skoro kdokoliv.

Foto: Jiří Tomaškovič, Právo

Brankář Dunajské Stredy Martin Jedlička v utkání s Baníkem Ostrava.

V Dunajské Stredě jste okusil Evropskou ligu, to by se vám v Česku v nižší soutěži určitě nepovedlo, že?

Připsal jsem si čtyři starty, chytal jsem před polskými diváky proti Cracovii, která je druhá v polské lize. Bylo to neskutečný zážitek, zase mi to pomůže v kariéře. Jsem moc rád, že tyhle starty sbírám a trenéři mi důvěřují.

I letos máte nakročeno k pohárům. Jste třetí s náskokem deset bodů na Ružomberok.

Máme deset bodů na čtvrtého a deset bodů na titul, je to takové trošku divné. Ale chceme být nejhůře druzí. Jsme tam s Žilinou o skóre, je to otevřené.

V Dunajské Stredě se nedávno změnil trenér, zvykáte si na nový styl hry, výsledky v přípravě nejsou úplně nejlepší. Bude to těžké jaro?

Změny trenérů fotbal přináší a my se s tím musíme vyrovnat. Musíme k sobě najít cestu, což se daří. Jsme mladý tým a on (Portugalec Hélder Cristovao) nás zase naučí něco nového. Zároveň musíme poděkovat i tomu bývalému (Němec Peter Hyballa), udělal s námi kus práce.

Trenérem brankářů v Dunajské Stredě je Martin Raška, mistr české ligy z Baníkem. Jak se vám s ním spolupracuje?

Hodně moc mi pomáhá a jsem rád, že ho tam mám. Nebýt jeho, tak možná ani nehraju fotbal. Dal mi v Dunajské Stredě novou motivaci do fotbalu, kterou jsem postupně v Boleslavi ztrácel. Ukázal mi nové věci, v čem se můžu zlepšit, jak se chová profesionální fotbalista. Moc mu za to všechno děkuji.

Pohledem trenéra brankářů Dunajské Stredy Martina Rašky
Od chvíle, kdy před dvěma roky do Dunajské Stredy přišel, je jeho progres velký. Myslím si, že mu přestup velmi prospěl. Je to kluk, který neměl moc dobré jméno v určitých kruzích. Má buldočí povahu, ale my jsme si ho chytli pod krkem a on to respektuje. Jeho progres je nejen ve výkonnosti, ale v přístupu k fotbalu celkově. Když přišel teď v zimě po dovolené do přípravy, tak byl absolutně nejlépe připravený. Je na dobré cestě a když bude pokračovat, má před sebou zajímavou budoucnost. Teď je pro něj důležité, aby chytal. A nejen pro něho a klub, ale pro celý český fotbal. Jednadvacítka to má zajímavě rozehrané a byl bych moc rád aby jí Martin pomohl postoupit na Euro.

Lidé v Česku vás znají především jako brankáře reprezentační jednadvacítky. Jak vidíte šance postouput na Euro 2021?

Šance jsou velké a máme to vlastních rukách, což jsme chtěli. Musíme vyhrát ve Skotsku, nějaký bod přivézt z Řecka a urvat povinná vítězství. Jsme na dobré cestě, přestože nám před utkáním s Chorvatskem nikdo nevěřil a odepisovali nás. Ale ukázali jsme vnitřní sílu, že máme výborný tým i individuality a vyhráli jsme tam 2:1.

Výsledky z úvodu kvalifikace trochu sváděly ke skepsi. Domácí remízy se Skotskem a Řeckem nedávaly mnoho optimismu, co říkáte?

Ano, asi jsme neměli jako tým zrovna ten měsíc optimální formu. Ale my jsme neprohráli. Máme nějakých osm zápasů a prohráli jsme jen v přípravě ve Francii (1:3). To podle mě ukazuje sílu, jakou náš ročník má. Jsme ve skupině první a máme to ve svých rukách.

Věříte, že pokud se na Euro dostanete, tak jste schopní dosáhnout tam výraznějšího úspěchu?

Nejdříve chceme postoupit (smích). Ale určitě jo. V sedmnáctce jsme byli na mistrovství Evropy, v devatenáctce jsme skončili třetí. Když se tam probojujeme, tak budeme mít ambice nejméně postoupit ze skupiny.

Hodně se mluví, že jste opravdu dobrá parta. Že se navštěvujete i ve volném čase. I tohle asi pomáhá, viďte?

Máme na srazech různé aktivity, co stmelují tu partu. Hrajeme bago, měníme si po zápase různě trička, je to tam pak takové celé promíchané. Hrajeme deskové hry a děláme i jiné aktivity. Hodně to pomáhá. Jsme spolu od šestnáctky a pořád si máme co říct. Máme skvělý kolektiv i realizační štáb.

Jaké deskové hry hrajete, kdo je nejlepší?

Hrajeme teď Activity, přivezli to tam Sáďa (Michal Sadílek) s Láďou Krejčím. Mají svoje speciální pravidla, takže je nejde porazit (smích).

Může být pro vás případná účast na Euru kariérním přelomem, který by vás mohl vykopnout do slavnějšího klubu?

A nejen mě. Když dosáhneme dobrého úspěchu, je velká šance se někam prodat. Nejdříve si ale všichni musíme udržet pozice v klubech, abychom hráli a byli co nejlépe připravení a dostali se na to Euro. Co bude pak, se uvidí.

Váš sen jít chytat americkou Major League Soccer stále trvá?

Určitě, mně se ta země líbí. Nemám ambice jít chytat anglickou nebo jinou věhlasnou ligu, protože jsem gólman nižšího vzrůstu (186 cm). Amerika se mi líbí a chtěl bych to tam zkusit.

Česká liga by pro vás byla v tuto chvíli zajímavá? Nebyl by to kariérní posun?

Teď to nedokážu říct, ale určitě se do české ligy nijak nehrnu. Chytám stabilně v top trojce na Slovensku a jsem tam spokojený.

Reklama

Související témata: