Článek
„Termín jsme měli patnáctého prosince, ale malá si dávala na čas,“ vykládá sedmadvacetiletý obránce, který už má osmnáctiměsíčního syna Andre Thomase. „Narození Megane je nejkrásnějším vánočním dárkem, který jsem kdy dostal,“ rozplývá se Sivok. „Synkovi navíc bude už rok a půl, takže bude vše vnímat jinak než o minulých Vánocích. Užijeme si to,“ líčí nadšeně zadák, patřící do české reprezentace.
Minulý týden se připravoval v Turecku s týmem, ale po informaci od manželky spěchal do Česka. „Od trenéra jsem dostal svolení. Ve čtvrtek jsem letěl do Prahy, v sobotu se vrátil do Istanbulu. Ale u porodu jsem nebyl. Nedalo se to stihnout a já se tam vlastně nehnal. Nebyl jsem s manželkou ani při narození Andrého. Nemám na to náturu,“ vysvětluje Sivok, jenž musí do středy plnit fotbalové povinnosti v Turecku.
S celou rodinou prožije přelom roku u rodičů v Českých Budějovicích. „Neplánuji, že bych se jen ládoval a přejídal se. Ale určitě zajdu do Masných krámů na svíčkovou. Jednou za čas člověku takový prohřešek proti životosprávě neuškodí,“ těší se na vyhlášenou dobrotu borec.
Nadcházející sváteční dny pro něj budou oázou klidu po drsném podzimu. V srpnu podstoupil plastiku předního křížového vazu v levém koleni u doktora Váchala na jeho pražské klinice. Následovaly tříměsíční galeje. „Kondiční trenér Aleš Kaplan mi připravil individuální plán. Se svolením klubového prezidenta jsem mohl zůstat v Česku. Vstával jsem ráno v sedm, domů chodil večer v deset,“ vypráví Sivok. „Tři měsíce jsem rodinu zanedbával.“
Fyzické testy lepší než před operací
Část regeneračního procesu absolvoval v Praze, část v Hluboké nad Vltavou a finální fázi pak v Dubaji. „Pracovat s míčem v pražských mrazech by bylo riskantní,“ vysvětluje. „Výsledkem je, že mám fyzické testy lepší než před operací,“ říká obránce, který se každý měsíc v průběhu individuální přípravy musel hlásit v Istanbulu, aby klubovým lékařům dokázal, že doma nelelkuje.
„Jsem v plné síle o měsíc dřív, než když jsem měl stejnou operaci na pravém koleni. Za těch pět let pokročila rehabilitace, využíval jsem i nejmodernější metody. A třeba v Dubaji jsem měl dva tréninky na hřišti a jeden v posilovně osm dnů v kuse. Všichni mi přitom říkali, že jedu na dovolenou,“ líčí s úsměvem Sivok. „Však jsem také manželce slíbil, že jednou tam musíme s dětmi na skutečnou rekreaci vyrazit, abych si tamní prostředí užil jinak než v potocích potu,“ culí se řízný obránce.
Když dorazil před dvěma týdny na poslední kontrolu do Istanbulu, byli v klubu šokovaní, v jak dobrém stavu jejich opora je. „Klidně bych některé z posledních zápasů zvládl, abych se dostal do zápasového rytmu, ale už v srpnu mě klub do konce prosince vyškrtl ze soupisky, na níž může být jen deset cizinců,“ vysvětluje Sivok.
Ani přes vážné zranění se o koleno nebojí. Už je v plném tréninku se spoluhráči z Besiktase. „Strach nemám. Trenér mě musí někdy krotit, protože mám strašnou chuť a hlad po fotbale.“
Tesknit nebude dlouho. Už druhý lednový den totiž Besiktas začíná přípravu na jarní fázi. „Na podzim jsme měli strašně moc zraněných. Máme sice ztrátu na přední pozice, ale boje o titul se nevzdáváme. Navíc jsme ve hře i v Evropské lize,“ těší se na jarní boje Sivok, jehož klub už nakoupil Simaa z Atlétika Madrid a Fernandese z Valencie. K tomu je třeba přičíst, že na soupisce už jsou borci jako Ferrari, Hernandez či Quaresma. „Podle jmen jsme silní strašně. Teď ještě musíme vše sladit na hřišti.“
