Hlavní obsah

Nejlepší střelec norské ligy Ondrášek: Život mi dal druhou šanci. V Čechách bych jako fotbalista skončil

Jan KrůtaPrávo

V české lize byl jedním z mnoha. Slušný útočník s pár starty za reprezentační jednadvacítku. V dresu Českých Budějovic však dokázal dát během půl roku osm gólů a to mu vyneslo nečekané zahraniční angažmá. Od března 2012 působí v klubu Tromsö IL a za krátkou dobu se stal hvězdou norské ligy. Dokonce jejím nejlepším střelcem.

Foto: Foto www.til.no

Zdeněk Ondrášek (vpravo) dokáže každou trefu v dresu Tromsö na hřišti řádně oslavit.

Článek

Čekal jste, že hned v první sezóně takhle zazáříte?

Vyhrát hned v první sezóně na zahraničním angažmá krále střelců, to je fantazie. V lize jsme skončili čtvrtí, ale ještě před sebou máme finále Norského poháru, které se hraje 25. listopadu. Za soupeře máme druholigový Hodd a bylo by krásné sezónu zakončit trofejí.

Druholigový tým byste měli přejet, ne?

Ono je to zrádné. Ve druhé lize jsou asi dvanáctí, ale v semifinále porazili 3:1 Brann Bergen. Pohár je tady hrozně prestižní, dokonce mi někdo říkal, že ho berou víc než vítězství v lize. Hraje se na národním stadiónu v Oslu pro 25 tisíc lidí, bude plno.

Čím to, že jste si v klubu vybudoval tak rychle takovou pozici?

V prvním kole jsem nehrál od začátku, na hřiště jsem šel v 57. minutě. Za tři minuty jsem dal jediný gól zápasu a od té doby hraju pořád. Na lavičce jsem začal jen třikrát za celou sezónu.

Trenér na vás zkrátka sází a vyplácí se mu to.

Akorát, že u nás po sezóně končí. Je tu čtyři roky, měl úspěchy, ale chce jít jinam. Oznámil to už začátkem září. Nás by měl převzít dosavadní asistent Christensen a k němu přijde nový asistent. Je to Angličan, který pracoval v Manchesteru City. To má ale smůlu, protože já fandím Manchesteru United (úsměv).

Jaký má Tromsö tým?

Dobře poskládaný. Šanci dostává hodně mladých kluků. Prioritou jsou hráči z Norska, k tomu dva Švédi, finský stoper Koppinen dělá kapitána. A pak tu máme dva reprezentanty Senegalu. Ale jeden z nich, střední záložník Kara bohužel končí, podepsal smlouvu v Genku.

Není moc častým jevem, aby přímo z Českých Budějovic odcházeli hráči do kvalitního zahraničního klubu. Jak se to povedlo vám?

Říkám, že je to malej zázrak. Já byl letos v zimě týden po operaci zlomeného prstu na ruce. Deset dní na to přijeli zástupci Tomsö a za tři hodiny mi volal pan Kotrba (generální manažer Dynama), že se dohodli. Za dva dny jsem byl v Norsku. Přitom mě lidi z Tromsö neviděli ani jednou naživo. Dozvěděl jsem se, že šest lidí z klubu sedělo u počítače a koukalo na sestřih mých zápasů. Rozhodli se, že mě chtějí, přiletěli a dohodli se.

Nejdřív jste šel do Tromsö na hostování, které se ale už v létě změnilo v přestup a vy jste podepsal tříletou smlouvu.

Věděl jsem, že je to šance, kterou musím chytnout za pačesy. Dal jsem gól hned v prvním zápase, to mi pomohlo. A jinak? Když jsem přišel, anglicky jsem uměl jedno sprostý slovo a pozdravit. Ale všichni se mi snažili pomoci. Navíc mě si na facebooku našel jeden Čech, který tady žije. Stali se z nás kamarádi. On bydlel pět let v Anglii, strašně mi tady pomohl a pomáhá.

Jak se žije ve městě 400 kilometrů za polárním kruhem?

Je to jedno z nejhezčích míst, které jsem v životě viděl. Město leží na malém ostrově, které je se zbytkem spojeno dlouhým mostem. Jsou tu věci, na které si člověk musí zvyknout. V létě jsme měli asi dva měsíce jenom den, teď je zase tma od tří odpoledne. V prosinci a v lednu bude tma pořád. Já budu v prosinci doma v Čechách a v lednu to snad nějak přežiju.

Zdeněk Ondrášek
Narozen: 22. 12. 1988
Kariéra: České Budějovice (2007-2012), Čáslav (půlroční hostování 2009), Tromsö (od března 2012)
Post: útočník, číslo dresu 13
Přezdívka: Kobra (má ji od dorostu podle obliby seriálu Kobra 11)
Ve v neděli skončené sezóně norské Tippeligaen se stal se 14 brankami nejlepším střelcem soutěže. O prvenství se nakonec dělil s Maďarem Kovácsem ze Strömsgodsetu, který dal v posledním kole dva góly a Ondráška dohnal. K tomu přidal český útočník další tři trefy v poháru.

Zvykl jste si i na drsnější klimatické podmínky?

Nejsou tady žádné holomrazy, maximálně tak minus deset. Sněhu je hodně, proto máme hřiště s umělou trávou. Letos třeba byla chumelenice koncem května, teď už tady taky nasněžilo. Nějakých patnáct centimetrů, ale minulý rok ho prý touhle dobou bylo víc. Sníh je tu většinou od listopadu do března, v létě bylo hezky snad jen čtyři dny, ale jinak tu prý trvá léto tři týdny. Znamená to tak patnáct nad nulou.

Fotbal v zimě zvládáte bez problémů?

Mně chladno nevadí, radši hraju v pěti nad nulou, než když je třicet. Ale kluci ze Senegalu jsou někdy tak zachumlaní, že jim vidíte jen oči (úsměv).

Co děláte ve volném čase?

Většinu ho trávím s českým kamarádem. Říkám, že je to anděl, který mi spadl z nebe. Občas zajdu se spoluhráči do posilovny nebo na tenis, nebo se jdeme podívat po krámech. Auto nemám, všechno je blízko. Na stadión to mám pět minut pěšky.

Krátce po příchodu do Norska jste novinářům prozradil, že jste doma nebyl stoprocentní profesionál.

Na rovinu jsem jim řekl, že jsem měl problémy s automaty a kouřil jsem. A že v Norsku začínám novou kapitolu svého života. Jsem za tuhle šanci hrozně rád. Kdybych zůstal v Čechách, tak jsem jako fotbalista asi už moc dlouho nevydržel.

Byl jste hodně dole?

Doma jsem nebral velké peníze a těžko se z toho dalo dostat. Vedení Dynama se mi snažilo pomoci, jenže já je bohužel někdy zklamal. Nebyl jsem alkoholik, ale kouřil jsem a k tomu občas hraní. Zabíjelo mě to. Nemůžete hrát fotbal, když jdete na hřiště a přemýšlíte, komu co vrátit a komu nevrátit. Kdyby to takhle dál pokračovalo, dal bych svojí kariéře půl roku.

Změnilo vás Norsko v tomhle směru?

Dostal jsem se z toho. Beru to tak, že mi dal život druhou šanci. Za dobu, co jsem tady, jsem neměl cigaretu, nehrál jsem automat. Když jdeme s klukama na večeři po zápase, dáme si dvě piva a jdeme domů. Děkuju agentovi Emilu Kovarovičovi, že mě sem dostal, kamarádovi Milanovi, který si mě tady našel a všem svým blízkým.

Nemáte strach, že až v prosinci pojedete domů, zase vás někdo strhne?

U nás ve vesničce Kadov, kde bydlím, budu s rodinou. A když pojedu do Budějovic za těmi opravdovými kamarády, kteří mi zůstali, dáme si pivo a tím to skončí. Nebojím se. Všechno je o vůli a já už ji mám pevnou.

Reklama

Související témata: