Článek
Vám se povedl neuvěřitelný kousek. Z druhé české ligy skočit do Premier League, jak tento přestup vnímáte?Je to něco úžasného! Vlastně všechno teprve vstřebávám a postupně mi to dochází. Kdyby mi něco takového někdo řekl před čtrnácti dny, asi bych mu bez váhání odpověděl, že se nejspíš zbláznil, a vysmál bych se mu.
Byl jste hodně nervózní, když probíhala závěrečná jednání?Samozřejmě jsem na ně v podvědomí myslel, ale nemohl jsem je nijak ovlivnit. Spoléhal jsem na svoje předvedené výkony. Dal jsem čtyři góly, tak jsem doufal, že to dobře dopadne. Navíc v době, kdy probíhala, jsem byl na tréninku a tam nemáte šanci myslet na něco jiného.
To je příprava West Hamu tak tvrdá?S tím, co jsem zažil na Žižkově, naprosto nesrovnatelná! Všechno je v obrovském tempu. Hodně se běhá, ale také pracuje s míčem. Nikdo nic nevypustí, neoddechne si. Do všeho se jde na sto a víc procent, jako by šlo o rozhodující moment veledůležitého zápasu.
Co pro vás bylo v prvních dnech nejtěžší?Zvyknout si na mentalitu hráčů, myslím tím právě na ten stoprocentní přístup ke všemu. Na to si budu ještě nějaký čas zvykat, protože tohle člověk nevstřebá za pár dní. Už v přípravě jsem pocítil, jak tvrdí jsou obránci na britských ostrovech. Na to se musím dobře připravit.
Přece nejste měkota...To ne, ale musím se naučit jít do všeho čelem a naplno. Jakmile bych uhýbal, zničili by mě.
Líbí se vám anglický fotbal?Premier League je nejlepší soutěž na světě! To neříkám proto, že mám šanci si ji ve dvaceti letech zahrát, ale pro mne byla top vždycky a považoval jsem ji za velký sen. Ani v něm mě však nenapadlo, že se mi takhle rychle přiblíží a vlastně stane realitou.
Ve West Hamu je v útoku velká konkurence, věříte, že se prosadíte?Kdybych tomu nevěřil, tak by nemělo smysl do Anglie chodit. Dobrá psychika a sebedůvěra, to je důležitý předpoklad k tomu, aby se fotbalista v Británii a zejména v Anglii vůbec mohl prosadit. Pochopitelně neočekávám, že mě bude kouč stavět hned na celé zápasy. Musím se skutečně učit, zvykat si, vstřebávat prostředí a soutěž i životní styl. Vzhledem k velkému vytížení hráčů, protože se tu kromě ligy hraje i několik pohárů, však věřím, že šanci dostanu a tu nesmím promarnit.
Ve West Hamu působí Luděk Mikloško jako manažer a oporou v obraně je Tomáš Řepka. Jak vám pomáhají?Oba strašně moc a jsem jim vděčný, protože bych to jinak měl mnohem těžší. Učil jsem se sice angličtinu, základy ovládám, ale praxe je mnohem náročnější, potřebuji jazyk pilovat. Luděk Mikloško mi pomáhá především se záležitostmi mimo hřiště, potřebnými formalitami a základními věcmi. Tomáš Řepka je mojí oporou a rádcem na trávníku. A to jak při zápasech, tak hlavně při tréninku. Radí, hecuje, burcuje, tohle v této době potřebuji nejvíc.
Jak vás vůbec vzaly hvězdy West Hamu?Je to slavný a tradiční klub, který se vrátil do nejvyšší soutěže. Konkurence je v kádru obrovská, jsou tu tři vynikající útočníci v čele se Sheringhamem, ale oni vás neposuzují, odkud jste přišel, kolik vám je let, ale hlavně co umíte. A v tom jsem je snad přesvědčil, protože se ke mně chovají jako k sobě rovnému a svému spoluhráči.
Je složité domluvit se s ostatními na trávníku?Vůbec ne, a nejen proto, že mám nějaké základy angličtiny. Oni berou moje chyby v gramatice, naopak oceňují, že něco dovedu a hlavně mám snahu komunikovat. To je první věc. Další byla, že jsme si s útočníky řekli, kdo co a jak hraje, co mu vyhovuje. Společnou řeč po fotbalové stránce jsme nalezli velice rychle. Pomohl mi i Tomáš Řepka, když jsem neuměl něco vysvětlit. Tohle jsou stoprocentní profíci, takže nepotřebují nějaké dlouhé řeči. Stačí pár slov, naznačit, zkusit to, a když to funguje, je to v pořádku. I v tomhle jsem měl štěstí a je to důkaz, že mne vzali.
Zmínil jste Sheringhama, živoucí legendu anglického fotbalu. Jaký je?Báječný! On byl už v dětství mojí ikonou, ještě když hrál za Manchester a dal třeba gól ve finále Ligy mistrů Bayernu. Zbožňoval jsem ho. Nenapadlo mne, že se s ním někdy setkám. A najednou vedle něho sedím v kabině. Neskutečné! Teddy je pořád fantastický fotbalista a já jsem šťastný, že vedle něho mohu hrát a rozumíme si. Největší poctou pro mne bylo, když mi po mém prvním vstřeleném gólu osobně poblahopřál a pochválil mě. Je to skutečně jako pohádka, které začínám pomalu věřit.
Kde v Londýně bydlíte?Přímo u stadiónu v klubovém hotelu. Do konce týdne mi dal kouč volno, abych si vyřídil v Praze potřebné věci. Až se vrátím, budeme řešit trvalejší bydlení.
