Článek
Jak se vám žije v Edinburghu?
Jsem tu vysloveně šťastný. Nádherné město, překrásné okolí, fotbal, který mi vyhovuje, a spousta báječných lidí. Edinburgh nabízí spoustu míst k procházkám i posezením, se spoluhráčem Michalem Pospíšilem a našimi nejbližšími často vyrážíme.
Skotský fotbal je ale hodně tvrdý...
To určitě, možná jeden z nejtvrdších v Evropě. Hraje se naplno devadesát minut, do všeho se jde zostra. Kdo ucukne, má smůlu, protože soupeř vycítí strach a okamžitě ještě přidá. Tvrdost ale rozhodně neznamená záludnost, tu rozhodčí přísně trestají. I tak míváme problémy v zápasech, které řídí kontinentální sudí. Oni jako faul posuzují i to, co se ve Skotsku nepíská.
Schytáte tu v ligových zápasech jako útočník hodně ran?
Nepočítaně! Po každém zápase jsem samý šrám. Rány dostávám při vzdušných soubojích i na zemi a kolikrát je to o tom, kdo dá při čelním souboji větší. Z trávníku pak odcházím pomlácený a bolí mě celé tělo. Nohy mám kolikrát krvavé a modré, tělo plné boulí. Minimálně den, dva se dávám dohromady, zranění tu jsou dost častá.
Nakoukl jste i do reprezentace. Co chybí k tomu, abyste jezdil na srazy pravidelně?
Kdybych nebyl zraněný, tak jsem se zřejmě dostal do nominace proti Walesu a Slovensku. Na jednu stranu je v reprezentačním útoku obrovská konkurence, ale na druhou: šanci teď dostali Kulič a Lafata a hned se chytili. Není to tedy uzavřená společnost. Když budu mít formu a dokážu střílet góly, věřím, že moje šance zase přijde.
