Článek
Byl na marodce, a tak se na výhře 4:0 nad Ukrajinci nepodílel. Nedlouho po utkání však vyšel před kabinu, aby národní tým hájil. „Vůbec nechápu, co se kolem nároďáku v současné době děje. Kritice se nebráním, ale tohle už je trochu moc. Kluci si to nezaslouží a jako kapitán na to musím reagovat. I když vím, že se to zase obrátí proti mně,“ rozčiloval se Rosický.
Ukrajinu vaši spoluhráči hravě smázli. Byla to odpověď na nedávný výbuch v Norsku?
Pro mě to žádná odpověď není. Zápas v Norsku nám samozřejmě nevyšel, ale bylo to ještě před sezónou, nebyli jsme rozehraní. Výhra nad Ukrajinou není žádná satisfakce, jen dobře zvládnutý test. Nic víc, nic míň. Podstatná je kvalifikace – a v ní se o postup na EURO popereme.
Jaká je teď v reprezentaci atmosféra?
I proti Ukrajině se ukázalo, že dobrá. Navzdory všemu, co se kolem nároďáku v poslední době děje.
Kritika po Skotsku vás semkla?
Určitě. Musím říci, že už mě to přestává bavit. Je mi smutno, když se tady přes noviny posíláme do p...le a do h...lu a někomu se to ještě líbí. Nezlobte se na mě, ale to je něco tak smutného...
Tomáš Rosický (vpravo) a Petr Čech na tréninku národního týmu.foto: Právo/Jan Handrejch
Mluvíte, jako byste přemýšlel o tom, jestli má cenu hrát za reprezentaci dál...
Takové otázky si člověk samozřejmě začne klást. Ale já se nevzdám a o šampionát se popereme.
Co vás v reprezentaci drží?
Zatím mě přesvědčuje to, že máme dobrou partu. Navíc mě baví hrát za svoji zem a nosit státní znak na prsou. Ale jak říkám, to okolo už mě přestává bavit.
Naznačujete, že hodláte v národním týmu skončit?
Jednou to tak jako tak přijde. Můj konec v reprezentaci se blíží, už mám svůj věk.
Kritika po Skotsku vám přijde nepřiměřená?
Jsem zvyklý všechno hodnotit bez růžových brýlí. Nečekal jsem, že nás bude někdo chválit, to opravdu ne. Ale co se potom dělo, to jsem nepochopil. V Glasgow jsme přitom podle mě předvedli dobrý taktický a kompaktní výkon a získali to, co jsme potřebovali. Vždycky jsou možné dva pohledy na stejnou věc, jenže u nás vždycky vítězí ten negativní. To je strašně smutné.
Nejvíc se vás zřejmě dotkly osobní útoky internacionála Radka Druláka vůči trenéru Bílkovi a manažeru Šmicrovi.
Znovu říkám, že mně nejvíc vadí ty vulgarity. Ve fotbale už jsem zažil hodně, ale tohle ještě ne. A novinářům se to ke všemu asi ještě líbí.
Jak třeba vnímáte kritiku útočníka Baroše?
Milan je pořád náš útočník číslo jedna. Ve Skotsku sice nedal dvě velké šance, ale pořád je pro nás ohromně přínosný. Já za ním hraju a vidím, jak chodí do obrany a do prostoru. To tady žádný jiný útočník nemá.
Co byste vy sám vzkázal fanouškům reprezentace?
Pořád je ještě hodně lidí, kteří nám fandí a přejí. Není to jako za Jiráska „Proti všem“... Je jich sice málo, ale právě pro ně budeme bojovat. Není to žádný můj výstup, jen říkám to, co cítím. Mužstvo sílu má a doufám, že se na šampionát prokoušeme.
