Článek
„Byl jsem rád, že mě trenér zařadil do základní sestavy. Chtěl jsem si zápas užít. A užil jsem si ho. Šlo o velký zážitek,“ dušoval se dvaadvacetiletý odchovanec Nového Bydžova válící momentálně v Plzni bezprostředně po duelu v Kaunasu.
Vypadal, jako kdyby se před chvílí potkal s Vitalijem či Vladimirem Kličkem, světovými boxerskými šampióny. Levé obočí měl děsivé nateklé a sešité. Lepenka na nateklé ráně nedržela. Roztržený byl i Pilařův nos. Šrámy byly i pod okem. Lehce se motal. Když mluvil do televizní kamery, z bezprostřední blízkosti jej hlídali členové realizačního týmu, protože vrávoral.
„Přitom si vůbec nepamatuji, co se na hřišti stalo. Snad jsem při pádu trefil kopačku hráče, který mě křižoval,“ říkal Pilař. Po třiadvaceti minutách jej zezadu skosil Stankevičius. Když se český záložník postavil na nohy, z hlavy mu crčela krev.
Rovnou zamířil do šatny, kde si jej vzali do parády lékaři Krejčí a Novák. „Ani nevím, kolik mám nad obočím stehů. Nic jsem nevnímal. Ptal jsem se lékařů, jestli mám jít hrát nebo mě trenér vystřídal,“ vyprávěl Pilař.
Po jedenácti minutách vyběhl z útrob stadiónu v Kaunasu směrem k půlící čáře. Měl však trenýrky od krve, a tak musel zpět do šatny, aby se převlékl. Pak dohrál poločas a ještě dalších pětadvacet minut po přestávce. „Přestože jsem se vrátil na trávník ještě před přestávkou, pořádně jsem začal vnímat až v druhém poločase. Byl jsem otřesený. Snažil jsem se makat a bojovat. Ale už jsem neměl tak dobrý pocit. Špatně jsem viděl, periferní vidění nebylo dobré,“ vyprávěl Pilař.
Nebýt zranění, byl bych jako ve snu
Byl rád, že při debutu v kvalifikačním utkání mohl slavit postup do baráže. „První poločas jsme odehráli optimálně. Nebýt zranění, připadal bych si jako ve snu. Dali jsme tři góly za pětačtyřicet minut a měli zápas absolutně pod kontrolou,“ ohlížel se za vystoupením v Kaunasu plzeňský záložník.
„Klíčové bylo, že jsme nepřestali hrát po prvním gólu,“ mínil borec, jenž má v reprezentaci na kontě čtyři zápasy. Pochvaloval si spoluhráči s dalšími plzeňskými borci, kteří pronikli do národního mužstva. V základní sestavě byli ještě Kolář a Jiráček. „Projevilo se, že spolu hrajeme často. Máme návyky, které lze uplatnit i v národním mužstvu. Ač se jednalo o moji premiéru v kvalifikaci, nebyl jsem nervózní, protože jsem kolem měl kluky,“ tvrdil.
Václav Pilař (nahoře) se potkal s Petrem Jiráčkem (vlevo) i v reprezentaci.foto: Reuters/David W Cerny
Už brzy jej čekají další velké bitvy podzimu. Po páteční ligové předehrávce vyrazí Západočeši do Barcelony, kde ve středu nastoupí k utkání Ligy mistrů. Pilař, jemuž se přezdívá kvůli jeho zálibám v kličkách a technických dovednostech plzeňský Messi, by o konfrontaci s vítězem Champions league nerad přišel. „Chtěl bych hrát. Snad budu v pořádku,“ doufal Pilař.
