Článek
„Nula ze zápasu s Barcelonou na jejím stadionu je pro mě největším životním zážitkem. Hrát zápas na Camp Nou a udržet nulu, to se nepoštěstí každému. Je to paráda," zalykal se štěstím Ondřej Kolář, pětadvacetiletý letý brankář Slavie po senzační remíze.
Tentýž muž, jenž po příchodu do Edenu v lednu 2018 čelil pochybnostem. Fanoušci bývalému brankáři Liberce nevěřili. „Začátky v Edenu byly těžké. Lidé si zvykali na moji hru dlouho. Navíc na mě šla třeba jedna střela za zápas a já inkasoval. Logicky se pak objevovaly hlasy, jakého brankáře to Slavia koupila. A už nikdo neřešil, že jsem na obdržené brance neměl podíl," vracel se na krušný start slávistického angažmá Kolář.
Na jaře 2018 chytal pravidelně, jenže klub z Edenu neobhájil titul. A nový muž mezi tyčemi byl částečně terčem zloby fanoušků. „Slyšel jsem, jestli vůbec na Slavii mám. Těžko jsem si získával lidi, ale hrozně mě mrzelo, když mě kritizovali. Vždyť já si přál být součástí klubu a být mu prospěšný," vyprávěl Kolář.
V minulé sezoně přispěl k double. A nynější týdny mu přináší největší radost. Pomohl k postupu do Ligy mistrů přes rumunskou Kluž. Ve stínu domácí vítězné trefy Jana Bořila zůstala zapomenuta penalta, kterou chytil Kolář na půdě rumunského klubu v prvním duelu play off Ligy mistrů. „První chycený pokutový kop života. A jeden z nejlepších zápasů v dresu Slavie," připomíná Kolář duel, v němž Trpišovského tým položil základ k postupu.
A pak už přišly velkolepé bitvy. Kolář, ač oslaben nemocí, exceloval na hřišti Interu Milán při premiéře v Lize mistrů. Skvělé zákroky tasil i při duelech s Dortmundem a domácí řeži s Barcelonou. Ovšem výkon v Katalánsku byl nevídaný. „Dokázal jsem, že do Slavie patřím."
Španělská média se předhánějí v superlativech na jeho adresu. Přívlastky jako „Impozantní! Fenomenální! Neprůstřelný! Majestání!" zdobí hodnocení výkonu brankáře Slavie. Od února 2018, kdy na půdě Barcelony udrželo nulu Getafe ve španělské lize, nikdo ze stadionu katalánského giganta neojížděl s čistým kontem. Až v úterý večer Slavia.
Díky Kolářovi. „Ale nebylo to jen o mně. Hráli jsme skvěle jako tým. Pokud by každý z kluků neodvedl perfektní výkon, tak se s bodem určitě nevracíme," říkal skromně Kolář.
Děkovačka fotbalistů pražské Slavie divákům po utkání s Barcelonou na stadionu Camp Nou.
Ale nebýt jeho zákroků, dost možná by další výborné výkony zanikly pod přídělem gólů ve slávistické síti. Jenže brankář Pražanů byl prostě neprůstřelný A bylo mu lhostejné, zda se na něj řítí Dembélé, Sergi Roberto, Fati či opakovaně Messi. Navíc posbíral spoustu míčů za vysokou vysunutou obranou. „Proto si mě trenér přivedl. Ví, že dokážu číst hru. Ale v Barceloně šlo o hodně těžký úkol, protože její hráči jsou nadstandardně rychlí. Doma na takovou kvalitu nenarazíme," vykládal Kolář.
Dodávám sebevědomí sobě i celému týmu
Ve hře nohama přitom nebyl v minulosti žádný mistr. „Ani nespočítám hodiny, které jsem trávil tréninkem rozehrávky. Jak do mě pořád Štěpán Kolář hustil, že musím být lepší a lepší," vzpomínal na společné začátky s nynějším trenérem brankářů Slavie ještě při působení pod Ještědem. Občas chybuje. Tak jako v úterý, kdy ho o balon ve vlastním pokutovém území připravil Vidal. „Moje blbost. Ale neinkasovali jsme, a ještě šli do brejku, takže v pohodě," usmál se Kolář. A ujišťuje, že s kličkováním nepřestane. „Nabádají mě k němu trenéři. Dodávám sebevědomí sobě i celému týmu. Když to tedy vyjde," culil se.
Chyba v souboji s hvězdou Barcelony ale nebyla pro pětadvacetiletého hrdinu Pražanů nejhorším okamžikem životního zápasu. „Tím byla šance Messiho v průběhu druhé půle, kdy mu Fati prostrčil míč na malé vápno na teč. To byl zlomový okamžik," věděl Kolář, že pak už Barcelona rezignovala.
A Slavia mohla senzačně slavit bod. Díky Kolářovi, který měl na tribunách katalánského fotbalového chrámu i nejvěrnější fanoušky: rodiče. Právě otec udržel jedničku Pražanů u fotbalu, když tehdy náctiletý Ondřej chtěl kvůli momentálním nezdarům s chytáním seknout a věnovat se volejbalu.
Brankář Barcelony Marc-André ter Stegen likviduje šanci slávisty Petra Ševčíka (není na snímku).
„Dostal jsem pár facek, že se nemám vzdávat při prvním nezdaru," vzpomínal Kolář. Sladkou odměnou pro něj byl potlesk fanoušků na tribunách katalánského stadionu, kteří s přibývajícím časem oceňovali i zákroky brankáře Pražanů. „Byla to nádhera. Camp Nou je fotbalový chrám. Prostě neuvěřitelné," utrousí Kolář.
Když útrobami slavné arény mířil do šaten, dostalo se mu ještě jednoho velkého ocenění. „Nejprve o přestávce, a pak i po utkání na mě čekal domácí brankář Ter Stegen. Chválil mě za skvělou hru nohama a říkal, že pro něj jako gólmana je radost sledovat takový výkon. Měl jsem husí kůži. Bylo krásné slyšet taková slova," přiblížil Kolář setkání s hvězdným brankářem, které bylo dalším vyznamenáním za jeho houževnatost, pracovitost a trpělivost.
Dost možná pro něj podobná setkání budou brzy pravidlem. Stále častěji je slyšet o Kolářově přestupu do zahraničí. „Slyším to také, ale neřeším. Chci pomoci Slavii k postupu ze skupiny Ligy mistrů. Náš bodový zisk neodpovídá předváděné hře. Zasloužili bychom si více. Ale ještě máme dva zápasy," věřil Kolář, že konfrontace s Interem a Dortmundem přinesou Slavii radost. A hrdinovi z katalánského fotbalového chrámu i další porci uznání a respektu.
