Článek
Těšíte se hodně na souboj s nejlepším klubem světa?
Teď už ano. Ale i když jsem už před soubojem s Hradcem Králové tušil, že se blíží moje premiéra v Lize mistrů, vůbec jsem na bitvu s Messim a spol. nemyslel. Když se totiž na něco těším, pokaždé se mi něco stane.
V minulé sezóně jste Plzni vychytal titul, pomohl i k postupu v zápasech předkola Ligy mistrů. Ale v Trondheimu jste si zranil koleno. Připouštěl jste si, že jedinečná šance chytat v nejprestižnější klubové soutěži Evropy vás mine?
Byl jsem s tím smířený. Štvalo mě, že nemůžu chytat. Ale postupně jsem se dával do kupy a byl jsem rád, že mě trenér bere alespoň na lavičku. Říkal jsem si: Taky jsi tu nemusel být.
Plzeňský brankář Pavlík na tréninku Plzně před zápasem s Barcelonou.foto: Právo/Jan Handrejch
Jak prožívá brankář zápas na hřišti AC Milán nebo Barcelony mezi náhradníky? Pokud se kolega nezraní, na rozdíl od všech ostatních nemáte šanci do hry zasáhnout.
Jde o jiný zážitek než na hřišti. Třeba na San Siru jsou místa pro náhradníky utopená pod úrovní hřiště. Nad trávníkem máte akorát hlavu. A ještě před vámi běhá trenér, takže prakticky nic nevidíte. Nemáte žádný přehled.
A v Barceloně?
Člověka štve, když je na Nou Campu a nemůže chytat. Vím, že už se tam nepodívám. I proto jsem s sebou vzal manželku a syna. Zápas pro ně byl velký zážitek. A pro mě taky.
Nyní, o čtrnáct dnů později, se proti Barceloně postavíte sám do branky, protože kolega Marek Čech je zraněný. Napadlo vás třeba před pěti lety, že si zachytáte proti nejlepšímu mužstvu světa?
Nikdy… (směje se) Je to síla. Vždy jsem snil alespoň o jednom ligovém startu. Pak už jsem se myšlenky na něj vzdal. A teď mám v nejvyšší soutěži sto deset utkání, s Plzní jsem vyhrál ligu. Fakt šílené…
Plzeňský brankář Pavlík na trénku před zápasem s Barcelonou v pražském Edenu.foto: Právo/Jan Handrejch
Je to…
Pohádka! Šílená pohádka, která pokračuje. Zatím nad tím veletočem nepřemýšlím. Jen když mi novináři připomenou, že jsem ještě před pár lety lezl po střechách, živil se jako tesař a fotbal měl jako hobby. Sám jsem zvědavý, kdy si všechno uvědomím. Jestli se říká, že sportovní kariéra je krátká, o mojí to platí stoprocentně.
Za šest let jste ale stačil takřka všechno. Úspěšný i neúspěšný boj o záchranu v první lize s Kladnem. Po přestupu do Plzně jste se stal během tří dnů jedničkou, vychytal titul a teď budete hrát Ligu mistrů.
Je mi jasné, že zápas s Barcelonou nic nepřebije. Jde o absolutní vrchol. Výš už bych řadil jen nároďák... Ale jsem realista.
Vaším velkým fanouškem je syn. Prožívá otcův blížící se debut v Lize mistrů hodně?
Říká, že chce být fotbalista. Začínal v záloze, pak nastupoval v útoku a na chviličku přestal hrát úplně. Ale pak zjistil, že chce být po tátovi. Tak začal chytat. Přeju si, aby mu nadšení vydrželo. Současně vím, a taky mu často zdůrazňuju, že musí hodně makat.
Přijde se na váš zápas proti Barceloně podívat?
Ano. I s manželkou na stadiónu určitě budou. Pro mě je příjemné, když jsou na blízku.
A nemáte strach, že vaše premiéra v Lize mistrů dopadne třeba debaklem?
Vůbec ne! Nemyslím negativně. Není potřeba předem dělat ze zápasu vědu. Jasně, jsou nejlepší na světě. Ale co naděláme. Beru zápas tak, že odehrát se prostě musí (směje se). Mám radost, že si zachytám.
Lze se na Messiho, Villu či další esa Barcelony speciálně připravit?
Oni hrají všechny akce až do brány. Moc střel na gólmana nejde. Jsou to samé dloubáčky, i ve vápně narážečky. Hodně improvizují. I já musím být připravený improvizovat, být rychlý a snažit se zůstat co nejdelší dobu na nohou, zbytečně se neválet.
