Článek
Přišly z náměstí Place du Peuple, které patřilo zase červené barvě se lvíčkem. „Vysoký jalovec a Co jste hasiči, co jste dělali," na chvíli přehlušilo chorvatský sbor. Na kraji náměstí zastavilo šest policejních mikrobusů, z nichž vyskákali těžkooděnci, ale jen sledovali bavící se skupiny, které se navzájem fotily, popíjeli pivo a Češi vysvětlovali Chorvatům, že... „Máme rádi vaše moře, ale dneska vám to nandáme. Chorvatsko 2, Češi 3," ukazovali na prstech a chorvatští fandové se jen smáli. Ukazovali tři prsty a soupeři přisoudili nulu.
Náměstíčko před radnicí patřilo oběma táborům rovným dílem. Naplňovalo heslo na průčelí radnice: Liberté - Egalité - Fraternité, tedy Svoboda - Rovnost - Bratrství.
Po jedné hodině odpoledne se začaly houfy fanoušků přesouvat k Fan zóně, která byla čtvrt hodiny od stadiónu. Už půl hodiny před otevřením byly u vchodů mnohasethlavé houfy. Bezpečnostní pracovníci ale byli ale mnohem přísnější, než v Toulouse. Seřadili čekající do dlouhého hada a pouštěli po jednom.
„To se tam asi nedostaneme," hlesl chlapík na konci fronty, který se představil jako Petr. „A to jsme sem jeli z Liberce přes tisíc kilometrů, třemi průtržemi mračen a krupobitím," dodal naštvaně.
Když se probojoval dovnitř, hned se hnal k Fan shopu. K radosti výhradního výrobce dresů a triček k šampionátu tam nechal sto euro, ale už se tvářil spokojeně. „To mám pro syny. Mně stačí český dres. Na zápase se Španěly jsem nebyl, ale kluci makali. Dneska vyhrajou," dodal přesvědčivě.
Po čtvrté odpoledne se začal had fanoušků přesouvat ke stadiónu. Červenobíle kostkované i červené skupiny se překřikovaly, znovu zněl „Vysoký jalovec," a tři vztyčené prsty ukazovaly Chorvatům, co je čeká. Ti jich už zvedali pět... „Vyhrát by bylo super, jinak pojedeme domů smutní. Kluci na to mají. Rosa je lepší než Modrič," pravil optimista v českém dresu, který měl na zádech českou vlajku s nápisem Olomouc.
