Článek
Zápas se pro český tým nevyvíjel vůbec dobře. Čemu přičítáte problémy, s nimiž jste se potýkali?
Prvních pětačtyřicet minut bylo hrozných, nebyli jsme schopní si přihrát ani třikrát po sobě. Chorvaté byli ve všem lepší. Ale druhý poločas byl úplně jiný. Bod jsme nakonec urvali. Je strašně důležitý. Všechno se totiž vyvíjí tak, že případné tři body z třetího duelu s Tureckem na postup stačit nebudou. Věděli jsme, že bod je nezbytný.
Český tým nebyl prakticky sedmdesát minut vůbec nebezpečný. Proč?
Měli jsme problémy v rozehrávce. Nedařilo se nám vůbec nic. Nemohli jsme se dostat na dostřel branky soupeře. Já si z pozice podhrotového hráče musel chodit pro míče mnohem hlouběji, až potom se moje situace zlepšila a byl jsem ve hře. A když si vezmu inkasované góly... Oba pramenily z našich strašných chyb.
Prakticky stejné minely jste však vyrobili v přípravných duelech s Ruskem či Jižní Korejou. Je to velká frustrace, jak se vše neustále opakuje?
Je otázka, zda jde o nepoučitelnost, nebo prostě o limit týmu.
Po druhé chorvatské trefě jste se chytil za obličej a vaše gesto doslova vyzařovalo bezmoc.
Bylo to tak. Je ohromně frustrující, když po našich obrovských chybách inkasujeme. Opakuje se to dál a dál. Musíme se zamyslet, jak to změnit.
Který okamžik byl zlomem zápasu, po němž se český tým nadechl k vyrovnání?
Kontaktní gól. Zlepšili jsme se paradoxně po druhém inkasovaném gólu, ale zvrat přišel až po trefě Milana Škody. Začali jsme si věřit, všichni cítili šanci. A já věděl, že k vyrovnání potřebujeme něco speciálního, něco extra. V ofenzivě se nám totiž nedařilo. Tušil jsem, že ač zaplatím zdravotně, musím něco udělat. Myslím, že se mi podařilo vybláznit kluky i fanoušky. Došlo ke krásnému spojení mezi našimi příznivci a hráči. Českým divákům patří ohromný dík, chytli se na moje reakce a výrazně přispěli k vyrovnání.
Až do gólového centru na Milana Škodu se vám přihrávky příliš nedařily. Cítil jste úlevu, když přišel obrat k lepšímu?
Já jsem věděl, že Milan do daného prostoru naběhne. Šel tam skvěle. Ve vápně je silný. A Chorvaté mi chviličku nechali dost prostoru, abych si míč připravil na šajtli a já mu mohl balón posadit přesně na hlavu.
Pomohlo k obratu i chorvatské střídání, kdy krátce po druhém gólu v Čechově brance odešel ze hřiště Modrič?
Určitě to zápas ovlivnilo, protože jeho kvalita je obrovská. Ale Chorvaté se postupně stahovali a hráli na brejky.
Bylo hodně důležitým momentem, když fanoušci Chorvatska zasypali hřiště dělbuchy a světlicemi, tudíž sudí zápas na několik minut přerušil?
Určitě to nepomohlo mně, protože jsem za tu dobu vystydnul a následně se zranil... Ale jestli okamžik prospěl nějakému týmu, je spekulativní. Měl jsem pocit, že pro nás přerušení není dobré. Cítil jsem, že se dostáváme do varu a utkání začínalo být bláznivé.
Když mluvíte o tušení v podobě zdravotních patálií, měl jste problémy už v průběhu druhé půle, ještě než jste se v závěru chytil za stehno a následně se nemohl prakticky rozběhnout?
Vůbec ne, cítil jsem se dobře. Ale věděl jsem, že potřebujeme bod, protože mi bylo jasné, že tři k postupu zřejmě stačit nebudou. Rval jsem to na sílu, co to šlo, i když jsem nemohl. A zaplatil vysokou daň. Ale snad to stálo za to. Kluci budou mít nádherný zápas s Tureckem o všechno.
Váš start v něm je vyloučený?
Určitě!
A možnost, že v případě postupu českého týmu do vyřazovacích bojů zasáhnete do dalšího utkání?
Těžko... Vyvážel jsem balón a bez jakéhokoliv cizího zavinění či kontaktu mě bolest v zadním stehenním svalu úplně porazila.
Váš kontrakt v Arsenalu vypršel, na šampionát jste přicestoval bez smlouvy. Bojíte se za současné situace o budoucnost? Co zranění znamená z tohoto pohledu?
Neznamená nic. Obětoval jsem se, abychom získali bod. Udělal jsem naprosto vše, víc jsem nemohl. To je nejlepší pocit, jak opustit zápas!
