Článek
"Tak už je to tady! První zápas je tu a už počítáme jen hodiny. Pořád se mluví o tom, jestli bude Milan Baroš nebo ne. Těžko říct, to vědí povolanější. Zatím netrénoval, ale nepochybně se rozhodne až před zápasem. Trenér má připraveno několik variant. V jedné z nich figuruji i já, což mě velice těší. Ale říkám rovnou, že jestli budu hrát, neřeším. Záleží na rozhodnutí trenéra. Já jsem připraven na cokoliv.
Každý hned pozná, že jsem jiný fotbalista, než Milan Baroš. Když nemohl jet Vláďa Šmicer, byl jsem srovnáván s ním, teď zase s Milanem. To není k ničemu, každý z nás má svoje přednosti. Trenér dobře ví, v čem mohu být prospěšný a já se to, co umím, vždycky snažím prodat ve prospěch týmu. Pokud proti Američanům nastoupím, ať to bude v kterékoliv minutě, udělám všechno proto, abychom vyhráli.
Nejsem trémista. Nepřipouštím si nějaký zbytečný tlak. Prožívám takovou tu správnou motivační nervozitu. Odpoledne si hodinku pospím, protože mi to dělá dobře. Telefon beru jen svým nejbližším, jinak nikomu. Trenérovi bych ho vzal, ale ten mi nevolá, spíš by někoho pro mne poslal.
Samozřejmě, že jsem dával dobrý pozor, když nám kouč pouštěl sekvence zápasů Američanů a dával informace. Některé znám tak říkající osobně, ale moc si je nevybavuji, vždyť to je dvanáct let. Hrál jsem proti nim na Olympiádě v Sydney a skončilo to 2:2. Dal jsem branku. Pokud bych šel na hřiště, tak bych ten gól vzal. Výsledek ne. Chceme vyhrát a s tím do toho jdeme všichni jako tým. Ti, co vyběhnou do gelskenkirchenské arény i ti, co usednou na lavičku. Samozřejmě na té to je pro fotbalistu těžší, protože jen kouká, povzbuzuje, nervuje se, ale nic udělat nemůže.
Američané mají velmi silný tým, bude to moc těžký zápas. Jsou běhaví, důrazní, taktika pro ně už také není žádnou neznámou. První utkání bude hodně důležité. Když vyhrajeme, můžeme si tak říkajíc vývoj režírovat. Myslím tím, že do dalších utkání nepůjdeme s balvanem na nohách, že musíme, ale s tím, že chceme vyhrát. "
