Článek
Věříte, že Češi budou na turnaji pokračovat i po zápase s Itálií?Bude to těžké, ale věřím, že budeme slavit postup. Pro mě to je trochu specifické utkání, protože proti nám nastoupí několik mých spoluhráčů z AČ Milán, ale na to samozřejmě nikdo nebude brát ohled.
Mluvil jste s některým z Italů, s nimiž hrajete za AČ Milán? Ne. Jen jsem po jejich zápase s USA psal zprávu Gilardinovi. Gratuloval jsem mu ke gólu s tím, že se uvidíme ve čtvrtek na stadiónu.
Považujete Itálii za svůj druhý domov? Určitě. Jsem tam šest let, minimálně deset měsíců v roce.
AC Milán je už vaším třetím italským klubem. Jak byste jednotlivá angažmá porovnal? V Neapoli to byl jeden velký blázinec. Na jihu je pro lidi fotbal vším. Udine je menší město, byl tam klid. Po fotbalové stránce asi moje největší sláva. Vykopali jsme Ligu mistrů, Pohár UEFA. Milán je velký skok. Byl to nejtěžší rok dosavadní kariéry. Předtím jsem byl zvyklý všude pravidelně hrát a v podstatě být ústřední postavou. Teď jsem se dostal do klubu, kde jsem se hlavně učil. Byla to poučná sezóna.
Kdo je podle vás ústřední postavou italské reprezentace? Pirlo. Všechno jde přes něj, zahrává standardky. Umí dát balón nakrátko i na čtyřicet metrů, aniž by se nějak zvlášť rozhlížel. Musí se na něj nasadit presing, to nemá rád.
Koho byste ještě vyzdvihl? Obrana je jistá, ale největší obavy mám z útočníků. Toni i Gilardino jsou oba vynikající ve vápně, mají obrovskou kvalitu.
Mají Italové strach i z našeho týmu? Oni jsou strašně sebevědomí. Na druhou stranu dobře vědí, že by v případě prohry nemuseli postoupit. Myslím, že nervozita je i na jejich straně. Zvlášť po zápase s USA. Stoprocentně počítali, že je porazí. Nakonec jen remizovali a to hráli skoro celou půli v početní převaze.
Nahání jim někdo hrůzu? Vědí, že jsme komplexní tým. Ale největší strach mají z Pavla Nedvěda s Tomášem Rosickým. Uvědomují si, že v záloze je naše obrovská síla.
Připouštějí si vůbec Italové možnost, že by nepostoupili? Myslím, že ne. Pro ně by to byla obrovská tragédie, celá Itálie je vidí jako favority celého šampionátu.
Po zápase s Ghanou jste měl problémy s kotníkem. Jste už v pořádku? Je to lepší, noha po srážce s Petrem Čechem trochu natekla. Za dva dny jsme to s lékaři a maséry dali do pořádku.
Troufáte si odhadnout, co bude klíčem k úspěchu? Hrát vzadu na nulu. Kdybychom brzy inkasovali, nebylo by to příjemné. Doufám, že už jsme si to vybrali proti Ghaně.
Budete se zajímat o vývoj druhého zápasu ve skupině, v němž nastoupí Američané proti Ghaně? Může být důležitý, ale měli bychom se koncentrovat hlavně na sebe. Spoléhat na někoho jiného by nebylo správné. Ptát se nebudu, ale někdo z vedení to určitě sledovat bude, takže nějaká informace třeba v půli asi proběhne.
V pondělí za vámi přijela rodina. Jak jste se na ně těšil? Moc. Je to tady dlouhé, už jsme spolu přes měsíc. Hlavně odpoledne v hotelu nejsou zrovna nejkratší. Teď jsem viděl na pár hodin svoje holčičky. Potěšilo mě, že malá běhá, dělá první krůčky. Hrozně se na ně těším, ale řekl jsem jim, že bych tady ještě nějaký den rád zůstal...
